Proč se nevzdávat vlastních snů

Když vás něco chytne, snažíte se daný cíl vyplnit. V mém případě je to kromě futsalu horelezectví. Od doby, co jsem lezla naposled v Brně Líšni, uplynuly dva roky a kousek. Nejdřív mi ta skutečnost, že už nelezu, byla líto, následně jsem tento fakt přestala řešit. Jak ale pokročil čas, stále víc jsem si přála se k tomuto sportu nějakým způsobem vrátit, jen byla potíž, jak na to. Před nedávnem se mi naskytla možnost lozit na skalách, byla to akce spíš jednorázová než pravidelná, i když kdoví... Ještě pár týdnů před skalami jsem se spojila s jedním člověkem ze stejného střediska, s jehož lidmi hraju futsal. Onen dotyčný se v lezení dost vyzná a přislíbil mi pomoc. Jak už to bývá, nejdřív se situace vrbila dosti slušně a nadějně, pak ale přišly komplikace, tak se musely hledat jiné varianty. Celou dobu jsem se snažila věřit, že mi to vyjde a já se opět vrátím ke sportu, který mne velmi baví. Jistě, mnohdy byly chvilky, kdy jsem věřit přestávala... Nakonec se to vše ale dostalo tak daleko, že onen člověk vymyslel příhodnou variantu a ta také vyšla. S dalším človíčkem, který byl ochoten a je stále objetovat mi můj čas a lozit se mnou, jsem si sjednala, že budeme lozit dvakrát týdně, každý den na jiné  stěně. Naše první setkání a lezení proběhlo v úterý dvacátého dubna. Po dlouhé době jsem se zas nasoukala do sedáku a my začaly. Rozhodly jsme se, že se budeme střídat, vždy jednu cestu já a druhou moje spolulezkyně a tak se i stalo. Vylezla jsem zdárně několik cest a co neslyším, důvěrně známý hlas mé ségry, švary a neteře, kteří na stěně byli taky a budou asi častěji. Tahle skutečnost mne velmi potěšila a lezení se mi líbilo ještě víc. Opět ty nádherné pocity, kdy zdoláte po několika minutách neznámou cestu, vy jste nahoře a užíváte si ty přenádherné pocity. Nelezu totiž jen kvůli sobě... Troufám si tvrdit, že spokojenost byla i na straně mé spolulezkyně, ségry a švary, který si lezení taky znamenitě užíval, i moje neteř Natálka byla mimořádně roztomilá. Odcházet se mi nechtělo, ale čas se nás žel neptal. Na stěnu budu chodívat vždy kromě úterků i ve čtvrtky, není totiž nad sport! Pravda, dvouletá přestávka v mých výkonech je hodně znát, ale pevně doufám, že časem to může být lepší. Velmi děkuji všem, kteří mi pomohli se opět vrátit na zeď - horostěnu!