Prohlídka hradu Veveří

V pátek druhého srpna jsem se dohodla s mým strýcem a vydali jsme se do Brna, abychom tam absolvovali prohlídku hradu Veveří. Na internetu na oficiálních stránkách hradu se psalo, že prohlídka má dvě části, první a druhý okruh. Ten první měl dle informací trvat čtyřicet minut, druhý, údajně fyzicky náročnější pak hodinu. Zvolili jsme okruh druhý, chtěla jsem vědět, jak moc náročné to bude. Abychom jsme se mohli vůbec dostat ke hradu, bylo nutné se pod hrad přepravit parníkem, což se i stalo, cesta trvala kolem čtyřiceti minut klidnou plavbou. Cesta ke hradu netrvala dlouho, zhruba patnáct minut mírně do kopce, kdy se šlo po dřevěné lávce, přes pár kamenů a po několika schodech. V areálu hradu jsme si u pokladny sjednali příslušnou prohlídku, přičemž již zmíněný okruh je pro maximálně deset lidí. Už v pokladně nás varovali, že to bude prý fyzicky náročnější a jestli to dokážu, tím větší výzva to byla. V příslušnou dobu si pro naši skupinku přišla příjemná mladá průvodkyně a my vyrazili, byli jsme jen čtyři, což jsem uvítala. Na nádvoří hradu nám průvodkyně počala vyprávět o historii hradu, hlavně o jeho přestavbách v průběhu století, jak vůbec dle legendy hrad vznikl. Ta vypráví, že kdysi ve zdejších lesích zabloudil kníže, který tehdy v onom kraji vládl. Prý knížete obklopilo mnoho veverek a ty ho dovedly až k místu, které se mu zdálo velmi příhodné pro postavení hradu a také se tak stalo. Dále průvodkyně říkala, že velká část hradu byla zničena při druhé světové válce. Za zmínku rovněž stojí skutečnost, že si hrad pro své účely chtělo přebudovat brněnské Vysoké učení technické. Když pracovníci hrad přestavovali více ho poškodili, než, že by mu prospěli, třeba mnohokrát zmíněnými betonovými nástřiky. Z hradu byl nějakou dobu internát s učebnami onoho Vysokého učení technického. Během let a hlavně tedy při válce se mnoho vzácných věcí z hradu ztratilo, některé se ale podařilo opět obnovit a najít. Při prohlídce jsme viděli pověstnou černou kuchyni, kde se ještě minulý rok vařilo, proto zde byl typický štiplavý vzduch. V této kuchyni se nacházelo historické nádobí i několik pecí, které jsou dodnes funkční. Hrad je poměrně rozsáhlým komplexem, proto jsme procházeli několika jeho budovami. Na zdech na fotografiích byly vládci tohoto hradu, ale i obrázky toho, jak asi hrad vypadal dříve. Viděli jsme byt klíčníka, který byl v tehdejších dobách velmi důležitý, nejen z důvodu, že vlastnil od všeho klíče, ale rozdával i zásoby vína. Na víno zde byl i jeden ze sklepů, do něhož jsme vstoupili a kde panoval vzhledem k vedru příjemný chládek. Do jednoho sklepa však mne a mému strýci průvodkyně vstup nepovolila, prý kvůli špatným schodům. Absolvovala jsem už daleko náročnější prohlídky a výstupy, než byl tento druhý okruh hradu, o čemž jsem se přesvědčila i při výstupech na půdy a věže hradu. Břitová věž, kterou jsme také mohli vidět, byla však v rekonstrukci, hrad má ale věží hned několik. Vedlo na ně relativně příjemné a točité schodiště, tu a tam ze zúženým stropem, jak to bývá, avšak jak již bylo zmíněno, čekala jsem daleko víc náročný okruh než to byl. Prohlídka trvala přes hodinu, byla ale velmi poučná a průvodkyně mi dovolila si na leccos sáhnout, třeba na dřevěné trámy, které se zachovaly až ze šestnáctého století nebo na staré piano. Hrad nebyl nikdy dobyt vojenskou silou, jak nám sdělila průvodkyně při prohlídce a byl napadnutelný jen z jedné strany, kterou obránci o to více opevnili. V jedné z věží jsme vyplašili několik netopýrů, kteří však byli neškodní. Ony břity na věži, od nichž má jméno, sloužily k tomu, aby vychylovaly kulky ze své pozice a obránci nebyli zraněni. Prohlídku hradu Veveří poažuji za velmi zajímavou od historie jako takové počínaje, po přestavby a další zajímavosti konče. Doufám, že při nejbližší příležitosti si cestu na tento hrad zopakuji, přičemž absolvuji první okruh prohlídky. Jako poslední zajímavost zde uvedu jednu ze záhad tohoto hradu. Při prohlídce nám v jednom místě bylo sděleno, že je zde i zazděné schodiště, avšak nikdo neví, proč ho tam a kdo nechal zazdít ani, kam vedlo. Koho zajímají památky, tomu mohu prohlídku hradu jen doporučit.