Futsalový seminář pod vedením Gabriela Mayra

O státních svátcích, pátého a šestého července byl uspořádán další seminář futsalu. Hrát se mělo na hřišti s umělou trávou v Bučovicích, což je městečko kousek od Brna. Tento seminář měl být pod vedením skutečného profesionála Gabriela Mayra. Ten u nás futsal před několika lety poprvé na semináři v Olomouci ukázal. Seminář byl jak pro úplné začátečníky, tak i pro pokročilé a to jak ze strany trenérů, tak i hráčů. Na místo jsme se dostali několika automobily. Nakonec se ukázalo, že převládali spíše trenéři, než hráči, především z týmu AVOY MU Brno. Počasí nám přálo a po obutí se do kopaček v šatnách jsme vykročili na hřiště, které jsme si nejdřív pro naši představu prošli. Pak už začal v angličtině hovořit Gabriel a jeho řeč překládal náš hlavní trenér Lukáš. Tento první den semináře byl zaměřen na různá cvičení a techniky. Gabriel uvedl, že pro získání kondičky se u nich v Brazílii i půl hodiny tréninku jen běhá. Gabriel je trenér dívčí ligy. Jakmile tedy skončila různá cvičení, kde semělo běhat např. s dotykem či bez dotyku s hráčem, začala další cvičení s míčem. Jedno cvičení tkvělo v tom, kdy jsme si měli trénovat s míčem couvat, tedy, že jednu nohu máte na míči, máte ho pod kontrolou a druhou poskakujete a totéž pak i vpřed. Nakonec jsme měli spojit obě tato cvičení, kdy byla dvojice hráčů, jeden představoval útočníka, druhý obránce. Oba hráči byli v kontaktu jen tak, jak to pravidla dovolí a jeden měl s míčem manévrovat a druhý ho měl dostihnout. Pak se trénovaly přihrávky a jejich správná technika. Na to, že zde byli, jak už bylo řečeno i úplní začátečnici, považuji za úspěch, že konec prvního dne semináře tvořila vlastní hra futsalu. Zbytek dne jsme strávili v jedné brněnské restauraci konverzací a různými hříčkami, které příjemně zpestřily atmosféru. Druhý den se na hřišti ujal Gabriel slova a začal vysvětlovat pravidla futsalu a zpestřoval je zážitky či zkušenostmi. Ve stručnosti sdělil, že futsal hrají čtyři hráči v poli, pátý v bráně. Dále uváděl rozměry futsalové brány a rovněž důležitost role navigátorů ve hře. Nakonec se zmínil o bezpečnostních pravidlech jako je říkání slůvka Voy - já jdu. Již zmíněné zkušenosti, které nám k tomu všemu přidával, byly pro nás všechny víc, než jen zajímavé. Po pravidlech jsme se museli opět rozběhat, tentokrát ale už bez kontaktu s druhým hráčem. Cvičení spočívalo v tom, že jsme měli doběhnout za určitý časový interval od jednoho mantinelu ke druhému a to se opakovalo několikrát, přičemž pak došlo i ke zkrácení času. Dále se mi velmi líbilo cvičení, kdy jsme měli za úkol poznat na hřišti jeho určité části a dojít na tu kterou část co nejpřesněji, aniž by se ale hovořilo, např. jsme měli dojít přesně na pokutové území tedy tam, odkud se kope penalta, což mohou být dvě území z osmi a ze šesti metrů. Další cvičení bylo o tom, že nám trenér přihrál míč a my měli z takzvané první míč trefit pokud možno do brány. Pojem první lze specifikovat tak, že si míč nezpracováváme, ale když hos lyšíme u sebe, snažíme se ho strefit. Předposlední technika nám dávala za úkol trefit v malé brance její střed, přičemž se mělo trefovat placírkou a postupně se prodlužovala vzdálenost. A dalším cvičením bylo takové, kdy jsme si měli trénovat obranu. Byla trojice hráčů, vždy se řekli dva hráči a ten jeden měl toho druhého oběhnout a postavit se na jeho místo. Tento seminář byl pro mě velmi fajn akcí, kdy jsem mohla poznat nové lidi a možná i budoucí hráče, tak také brazilského trenéra tohoto vynikajícího sportu a samozřejmě také znovu být s hráči i trenéry známými.