Velmi zajímavý projekt Pavla Hlušičky na rok 2018

Pavel Hlušička, o němž už byla v různých souvislostech mnohokrát zmínka, naposled v článku o obejmutí hory Říp, nelenil ani tentokrát a s dostatečným časovým předstihem vymyslel velmi pozoruhodný projekt na rok 2018. Vše je krásně popsáno zde: http://cestyksobe.cz/souzneni-devitkove-uplnky-2018/14897 Tento jeho projekt mi přijde jako velmi hluboký, jako myšlenka, která chce propojit dva národy a svým způsobem je i probudit, aby se začalo dít něco nového nebo něco jinak než doposud. Věřím, že se bude projektu i autoru dařit.

Třetí ročník akce s názvem Pojďme spolu obejmout Říp

Osmadvacátého září se konal již třetí ročník akce, která se jmenuje Pojďme spolu obejmout Říp, v předchozích letech jsem o této akci psala jako o Pochodu kolem Řípu, jde ale o totéž. Cílem je, aby se na úpatí této hory setkalo co nejvíce lidí a jednou jsme tak mohli ono krásné místo obejmout, zatím se to daří jen uvnitř nás, našimi srdci. Vyrazili jsme, manžel Honza a já, z Roudnice pěšky a byla to velmi příjemná procházka, počasí nám přálo. Sešlo se nás zhruba kolem stovky a po krátkém zahájení jsme se rozdělili na dvě skupinky a kráčeli po úpatí, až jsme horu obešli a v jednom místě jsme se opět setkali. Za průvodce jsem měla většinou svého manžela Honzu a svoji jasanovou hůl, ovšem i Dřevmuž mi prokázal tu čest a také on mi byl skvělým průvodcem. Nejen on, i Blanka i Martina, úžasně temperamentní holčina, to ovšem bylo až při cestě zpět. Na vrchol jsme se vydali tou lepší, lehce akčnější cestou, po kamenech i přes několik kořenů, zpět jsme kráčeli po klasické cestě asfaltové. Cestou nahoru jsme si u jedné ze tří vyhlídek udělali krátkou přestávku. Na vrcholu, kousek od rotundy Svatého Jiří jsme se všichni spojili do kruhu a Venuše, o které v předchozích článcích byla zmínka, pokračovala tím, že jsme vzpomněli na Svatého Václava, ale i naše předky. Dalším příjemným zpestřením bylo, když Venuše předala slovo jistému Jaromírovi, astrologovi, který velmi zajímavě hovořil o hvězdách a planetách. Tento rok se pochodu účastnil i autor celé této akce Pavel Hlušička, který také přispěl svými slovy. Kolem čtrnácté hodiny se pro zájemce v rotundě, kde byl příjemný chládek i atmosféra, konal velmi pěkný meditační koncert nejrůznějších nástrojů, tibetské mísy, nejrůznější zvonkohry, fujara i didgeridoo a byl to příjemný zážitek a nejen koncert jako takový, ale pro mne i skutečnost, že jsem obsadila místo vedle Dřevmuže. Po koncertě jsme se vydali dolů, to mi dělala průvodce Martina a užila jsem si s ní mnoho legrace. Kolem sedmnácté hodiny se konal v nedaleké vesničce v tamější hospodě koncert dvoučlenné kapely, kytaristky a klávesisty a písně doprovázeli i zpěvem a celý koncert zpestřil i jejich synek hrající na flétnu. Koncert byl velmi zajímavý, někteří poslouchali, jiní spolu tlumeně hovořili. Jakmile koncert skončil, domluvil mi Dřevmuž, a klávesista to povolil, že jsem si na tento krásný nástroj mohla zahrát, doprovázel mne sám klávesista Petr. Třemi skladbami jsem improvizovala a řekla pár slov do mikrofonu, první nástroj byl klavír, druhý chóry a třetí kostelové varhany. Byl to krásný a velmi kvalitní nástroj a neopakovatelný zážitek. Pak se ještě chvíli jamovalo, hrálo se improvizačně na různé nástroje od Venuše nebo i tančilo. Celá tato akce pro mne byla velmi pěkná, nezapomenutelná, zažila jsem zde mnoho humoru, ale i slyšela spoustu moudrých slov a velmi se těším na příští rok, kdy se bude jistě konat další ročník.