Má účast na výstavě historických pomůcek pro nevidomé ve Vlčnově

Od dvanáctého února do šestadvacátého března se ve Vlčnově, který je známý akcí Jízda králů, koná výstava historických pomůcek pro nevidomé. Pro zpestření víkendu jsme se s tátou této kulturní akce zúčastnili. Akce se měla konat v bývalé tamější staré škole, díky níž je pojmenována nynější galerie Měšťanka. Výstavou provázela již starší a velmi příjemná paní. Vlčnovský rodák,jistý pan Smýkal, který byl vyobrazen na mnoha fotografiích, se svým celoživotním dílem zasloužil o pomoc zrakově postiženým, za což mu právem patří několik cen a obrovské uznání. Založil např. zvukovou knihu, tedy zprostředkování literatury nevidomým formou načítání knih na magnetofonové pásky. Za zmínku stojí skutečnost, že založil tzv. centrum rané péče, kdy se věnoval v tehdejší době před dvaceti a více lety ježděním po nynějším jihomoravském kraji. Tam navštěvoval rodiče zrakově postižených dětí, kdy jim ukazoval, jak takové dítě vychovávat, proč ho zkusit umístit do školky pro zdravé, což bylo na tehdejší dobu velmi pokrokové jednání. Na tuto tématiku sepsal celou řadu publikací. Jak uvedl na internetu, snažil se rodičům nevidomých dětí svou láskou ukázat, že a jak moc je má rád, aby dokázal, že taková výchova je možná. Také se zabýval návštěvami evropských slepeckých muzeí např. v Berlíně, Vídni, Petrohradu, Francii či Madridu. Za život se mu povedlo nasbírat mnoho dobových pomůcek, kterými si tehdejší nevidomí usnadňovali život. Proto také založil Technické muzeum v Brně, kde jsou tyto pomůcky umístěny. Mnohé pomůcky byly sice za sklem, spoustu z nich si ale člověk mohl osahat. Ke každé pomůcce byl na stolku ještě i braillský popisek, co která pomůcka je zač. Zajímavostí je, že mnohé popisky byly psány ještě dobovým starým braillským písmem, tedy před úpravami dnešními. U tohoto starého písma se např. některá písmena psala jinak, než dnes kupříkladu písmeno CH se tehdy psalo jako jeden znak. V ruce jsem tak měla např. již dobovou vzpomínku Eureku, kterou ještě i já pamatuji. Byl to na svou dobu výborný zápisník pro nevidomé s braillskou klávesnicí, ale bez monitoru. Disponovala mnoha dobrými funkcemi od používání disket, po textový editor s možností tisku, hodin s minutníkem, budíkem a stopkami, kalkulačkou na slušné úrovni a hudebním editorem s možností skládání hudby s několika nástroji např. varhanami. Pak jsem viděla klasický Pichtův stroj, ale také i tzv. pražskou tabulku. Jedná se o nevelkou tabulku, vníž jsou vyraženy šestibody Braillova písma. Příslušenství tvoří jakési rydlo, kterým do papíru, který do tabulky vložíte, vypichujete braillské body, abyste díky určitému počtu vytvořili to které písmenko. Body pak zůstávají na papíře. K vidění byl dobový braillský slabikář nebo knížečka s reliéfními obrázky zvířat, ale také i nástěnný kalendář nebo reliéfní plán města Brna. Zajímavost tvořily hliněné sochy nevidomých sochařů, které byly věrohodně vyhotoveny např. dvě hlavy – matky a dítěte nebo socha nevidomých milenců držících se za ruce. Za sklem byla např. písanka – tabulka, vedle ní kolíčky. Těmi se v první třídě učilo Braillo, že se do tabulky napíchalo potřebné množství kolíčků, aby se vytvořilo písmenko. Dále jsem měla v ruce braillsky označený krejčovský metr či váhu, ale také dobový šicí stroj z padesátých let dvacátého století a další zajímavé pomůcky. Tato výstava byla jedna z těch moc hezkých, které jsem kdy navštívila a ač jsem v technickém muzeu již byla, ale velmi dávno, snad časem budu mít možnost muzeum navštívit znovu a poznat těchto zajímavých pomůcek ještě víc.