První letošní úplňkové setkání v Litoměřicích

Začátkem února Venuše, o níž byly zmínky v předchozích článcích, rozeslala pozvánku na první letošní úplňkové setkání. Mělo se konat jedenáctého února ve dvacet hodin večer v jedné litoměřické čajovně. Večer měl být ve znamení tzv. jamování, tedy improvizované hudby. Nástroje si účastníci mohli přinést vlastní nebo si je mohli zapůjčit. S Honzou jsme si řekli, že určitě dorazíme a já se rozhodla, že přispěju do improvizace hrou na klávesy. Na místo jsme dorazili s časovým předstihem, proto jsme si dali velmi dobrý čaj zvaný masala. Nejdříve jsme se zde setkali s naším kamarádem Pavlem Hlušičkou, ten ale bohužel brzy odešel. Samozřejmě na této akci nechyběl ani Dřevmuž. Jakmile jsme dopili, přesunuli jsme se do nedalekého sálu, kde se mělo hraní konat. Lidí se sešlo relativně hodně, někteří i se svými potomky nebo se psy. I nástroje zde byly rozmanité od nejrůznějších bubínků, po didgeridoo, někteří měli kytary, flétny a další. Dřevmuž měl svůj vlastní nástroj, který mi ukázal. Byl to dřevěný nástroj oválného tvaru, na každé straně měl otvor a po celé jeho délce se nacházela štěrbina. Tyto nástroje měl dva, tudíž se jimi dalo o sebe ťukat a co jiné místo klepnutí, to odlišný zvuk. Nejen ale to, Dřevmuž mi sdělil v průběhu hraní, abych si ten nástroj dala na uši, tedy jedním otvorem a poslouchala hraní přes něj. Bylo to velmi zajímavé, jiný druh vnímání okolního prostoru, velmi pestré a obohacující. I já tedy přispěla svou troškou a začala se přidávat ke hraní, bubínkům a kytarám. Pak jsem začala hrát já a bicí, kytara, ale i hráč na flétnu se přidali ke mně. Bylo to zvláštní a skvělé v tom, že aniž jsme spolu předtím hráli, byli jsme schopni jamovat a hudba zněla velmi hezky a harmonicky. To mi ukázalo, že je možné, aby spolu několik lidí hudebně improvizovalo i přes skutečnost, že se téměř neznají a dokáží z nástrojů získat krásně znělou hudbu. Atmosféru dokreslovala Venuše, která občas prošla po místnosti se zapálenou vonící bylinnou tyčinkou. Bohužel stanovený čas velmi rychle uplynul a vůbec se nám nechtělo odcházet. Věřím, že další letošní setkání, brzy již jistě opět v přírodě, budou stejně pěkná.