pokračování v mých sportovních činnostech

Od futsalového semináře jsem na tento blog nic nenapsala, je čas, abych to napravila. Hlavním důvodem bylo málo aktivit a zdravotní důvody, které mi asi tak dva měsíce bránili ve vykonávání sportů. Ve čtvrtek, 27. ledna jsem opět začala. Dohodla jsem se s mou spolulezkyní Martinou, že už zase začnu pravidelně s lezením. Ta se domluvila s ještě jedním svým kamarádem a my vyjeli autem do nedaleké Kuřimi, kam budeme na horostěnu jezdívat pravidelně. Po krátké cestě jsme se ocitli na místě. Vnitřní část budovy je řešena docela zajímavým způsobem. Jakmile se vejde, musí se překonat několik schodů a nahoře se už nachází přímo tělocvična s horostěnou. U východu je pak prostor na odkládání bot. Kousek dál je pak ne příliž dlouhý žebřík a jakmile ho vylezete, tak nahoře uvidíte šatnu. Po dlouhé době jsem se zase soukala do sedáku a lezaček, jak krásný pocit to byl. Slezení žebříku dolů bylo napoprvé trochu krkolomné, ale ne nemožné. Ocitli jsme se tedy všichni tři u různých cest, přičemž kamarád mé spolulezkyně čekal, až si nejdříve zalezeme my. Tak jsme tedy přišly k jedné z cest, Martina mi podala lano, abych se navázala osmičkovým uzlem. Jak se tak navazuju, slyším za sebou důvěrně známý hlas, který se s žádným zaměnit nedá. Přicházel ke mně můj velmi dobrý kamarád, díky kterému lezu s Martinou. Přivítali jsme se, představil mi i svou dcerku a já počala lézt. První cesta byla na rozlezení a docela lehká. Tam nahoře jsem si užívala ty krásné pocity pokořené cesty, než jsem si sedla do sedáku a rozhodila ruce, což bylo znamení, aby mne Martina spustila dolů. Můj kamarád se celou dobu na mé lezecké výkony díval. Protože se po každé cestě s Martinou střídáme, přišla na řadu ona. Měla jsem ji jistit nikoli klasickým kyblíkem nebo osmou, ale tzv. gri-gry. Je to jistítko, které patří k relativně novým. Popsala bych ho jako masivní kousek nějakého velmi pevného materiálu,možná oceli, to nevím jistě. Dá se na jedné jeho straně otevřít. Po rozevření můžete vidět rýhu a ta slouží k upevnění lana. Jakmile ho vložíte správně do jistítka, to pak zavřete a vy si ho karabinou cvaknete do sedáku. Držíte jistítko a v celku klasicky při lezení podle potřeby lezce dobíráte lano. Hlavní výhodou tohoto jistítka je, že patří k tzv. poloautomatům. Znamená to, že když přestanete držet lano, že lezci neublížíte. Tímto jistítkem jsem jistila sice už dřív, mnohokrát ale ne, proto napravo ode mne stál můj kamarád a říkal mi, jak správně jistit a další zajímavosti. Jakmile byla Martina nahoře, což bylo při její šikovnosti, brzy, sedla si do sedáku. Gri-gry má na jedné straně páčku, kterou když vezmete do ruky a začnete ji sklápět, povolujete lano a spouštíte tak lezce. Opět platí, že spouštět je lepší pomalu a když páčku dáte do původní polohy, jistítko se zasekne a lezec visí na laně, vy můžete pustit jistítko i lano a nic se lezci nestane. Lezení s gri-gry patří k relativně bezpečným, u osmi i kyblíku platí striktní pravidlo, že za žádnou cenu nemůžete pustit lano. Martina dolezla a můj kamarád mi hned vymyslel další cestu. Byla to hrana horostěny, po obou stranách se nacházely stupy a chyty. Navázala jsem se, trochu jsem si ošahala stěnu a pod jištěním Martiny a dozorem mého kamaráda, který od stěny kousek bydlí, jsem počala zdolávat tuto relativně těžkou cestu, která vedla pak i mírně do převisu. Dala mi řádně zabrat, než jsem byla nahoře a mohla jsem zařvat, že si sedám. Protože pak už přišel čas, kdy se můj kamarád s námi musel rozloučit, zůstali jsme na stěně už jen v původní sestavě ve třech. Ten můj kamarád je tam totiž s nějakým oddílem dětí, které tam pravidelně lezou a on jim tam vypomáhá. Pak si dala ještě Martina pár cest, i já ještě jednu lehčí a pak na konec opět tu hranu. Já odpočívala a zalezl si také kamarád od Martiny a ještě i s ní. Z tohoto lezení jsem díky všem, kteří tam se mnou byli, víc, než jen nadšena. Opět budu lozívat každý čtvrtek a snad se tam s mým kamarádem budu vídat takhle občas i dál. Rovněž začnu i s futsalem zase pravidelně. Také stojí za zmínku, že se bude o víkendu 29. až 30. ledna hrát první ligový zápas ve futsale v Praze mezi týmem AVOY MU Brno a mezi Prahou. A jelikož mne čeká zanedlouho i bruslení, což bude legrace, určitě se zde o tom také zmíním, a také i o mém prvním futsalovém tréninku po mé delší nedobrovolné pauze. Ještě jednou hrozně moc děkuji všem, kteří se se mnou podílejí na jakýchkoli sportovních aktivitách.