Křest brožurky Nejcennější poklad

Protože se můj Honza a já už nějakou dobu velmi intenzivně zajímáme o naše zdraví a snažíme se pro ně dělat maximum, rozhodli jsme se, že sepíšeme krátkou brožurku na toto téma. Až při jejím psaní se ukázalo, že to bude věc rozsáhlejší a na několik dílů. První díl jsme dokončili po několika měsících psaní, druhý je v současné době ještě rozepsaný, ten se už ale křtít nebude. Naší brožurce jsme dali jméno Nejcennější poklad, což je pro nás zdraví. První díl pak nese název Uvědomění. Vydali jsme tuto brožurku vlastním nákladem ve dvaceti výtiscích. Každý výtisk je opatřen kroužkovou vazbou. Naším cílem je brožurku dávat všem, kteří si uvědomují, že je třeba se svým zdravím něco dělat. Druhý díl už bude o něco konkrétnější a nejvíce informací, těch dostupných, které my víme a můžeme rozdávat, zájemci získají přímo u nás. Nezůstalo ale jen u vytištění brožurky, to je jen začátek, my se ji rozhodli pokřtít. Pro tuto akci jsme zvolili datum devatenáctý březen tohoto roku. A není lepšího místa pro křest, než v literární kavárně Academia v Praze, kde jsme již jednou byli. Shodli jsme se i na tom, kdo by mohl být naším kmotrem, pokud by tedy pozvání přijal. Nemohli jsme si přát a vybrat nikoho lepšího, než básníka a spisovatele Jiřího Žáčka, kterého jsem s touto prosbou také oslovila. Velmi brzy jsem se dočkala kladné odpovědi. Vyjádřil se v mailu, že ačkoli toho onoho dne má hodně, přesto dorazí. Oto větší čest to pro mne byla! Rozeslali jsme pár přátelům a příbuzným pozvánky a brzy nadešel onen čtvrtek, akce se měla konat v šest hodin večer. Do kavárny jsme dorazili s dostatečným časovým předstihem a počali přicházet i pozvaní. Nakonec jich dorazila jen hrstka, o to víc si ale jejich účasti ceníme. Protože byl ještě čas, zpestřili jsme si chvilky u sklenky dobrého vína a příjemného hovoru. Nakonec k mé nezměrné radosti, když mne můj Honza upozornil, dorazil i pan Žáček, s nímž jsme si podali ruce. I rozhovořili jsme se i s ním o mnoha zajímavých tématech, které by pojednaly na samostatný článek. Protože nemáme se křtem zkušenosti, nechali jsme se po chvíli naším kmotrem instruovat, v jakém pořadí se má co dělat. Můj Honza tedy nejdříve přečetl úvodní stránku brožurky, o čem vlastně pojednává a proč jsme ji napsali. Poté pan Žáček důstojně naši brožurku pokřtil a následoval přípitek. Výtisky jsme pak rozdali mezi našeho kmotra a pozvané. Zbytek křtu se nesl v popíjení dobrého vína a v pokračování rozhovoru o lecčem, uvedu třeba to, jak je důležité, aby se děti na stáří postarali o rodiče, řešili jsme problematiku nevidomých občanů a skutečnosti, jak mohou vychovávat děti a další vele zajímavá témata. Závěrem tohoto příspěvku chci srdečně panu Žáčkovi poděkovat, že přijal naše pozvání a strávil s námi krásný čas, kterýžto byl velmi poučný, ale i humorný a věřím, že si tato brožurka bude mezi lidi nacházet cestu, protože zdraví a láska jdou ruku v ruce.