Výlet na Lovoš

V sobotu třiadvacátého července jsme se s Honzou rozhodli, že když je tak krásné počasí, uděláme si sobotní výlet a zdoláme vrchol kopce Lovoš, tedy nedaleko města Lovosic. Vydali jsme se pěšky na roudnické nádraží, odkud jsme se svezli osobním vlakem do obce zvané malé Žernoseky. Odtamtud nás cesta vedla po turistické značce povětšinou lesem. Po asi dvou kilometrech, kdy nás provázel tekoucí potůček, jsme se ocitli v tzv. opárenském údolí, blízko se tedy měla nacházet vesnička Opárno. Než jsme tam ale dorazili, abychom se občerstvili, uplynul ještě nějaký čas, kdy jsme také prošli místem zvané Černý mlýn. Občerstvení v Opárnu nám přišlo vhod a po něm jsme se vydali zdolat vrchol kopce Lovoš. Nebyla to cesta nijak zvlášť náročná a zhruba po hodině cesty se nám tento úkol úspěšně zdařil. Cesta zpět byla mírně namáhavější, než cesta nahoru, možná i z důvodu, že jsme už pár kilometrů měli v nohou, ale i tak jsme nakonec opět dorazili do malých Žernosek, odkud jsme se vlakem přepravili zpět do Roudnice. Výlet to byl pěkný, v lese mnoho krásných stromů, habry, duby a jiné, proto tuto akci považuji za velmi příjemně strávený čas.

Červencové úplňkové setkání na kopci Radobíl

I tentokrát jsme dostali, ale nyní od Venuše, před několika dny, kolem patnáctého července, mailem pozvánku na úplňkové setkání, které se mělo konat na již zmíněném kopci Radobíl. I nyní jsme neváhali a přijali pozvání, termín byl stanoven jak jinak, než na úplněk, což vycházelo na středu dvacátého července a akce měla začít v půl sedmé večer. Radobíl se nachází o něco blíže, než Malíč, proto nám cesta trvala kratší dobu. Dříve se dalo na Radobíl téměř vyjet až úplně k jeho vrcholu, nějakou dobu již je to ale zakázáno a parkoviště se nachází dole. Šli jsme na místo pěšky, ne ale až na vrchol samotného kopce, nýbrž na pěknou útulnou loučku. Cesta vedla převážně travou, většinou se stoupalo, ale ne nijak moc strmě. Potkali jsme člověka, který přinášel tibetské mísy, tak jsme věděli, že jdeme skutečně správně. Na místě nás jako první přivítal Pavel Hlušička, který se i tentokrát účastnil a hned po něm následovalo srdečné přivítání a objetí s Dřevmužem. Na oslavě slunovratu měl krásnou hůl s křišťálovou koulí nahoře, nyní měl jinou s pěknými vsazenými skly a jako všechny jeho hole typicky spirálovitě kroucenou. Dlouho jsme si na velmi zajímavá témata povídali s Dřevmužem, zajímalo mne, jak do holí vsazuje skla či kameny a povídal velmi poučně a zkušeně, bylo vidět, že už prošel dlouhou praxí a dřevo má opravdu rád. Zde se nás sešlo o něco méně, tak kolem pětadvaceti, opět děti i psi. I při této akci byl zapálen oheň, ale tak trošku netypicky, všude kolem byla tráva, tak Dan přišel s originálním nápadem. Měl starý zavařovací hrnec, který se už na tuto činnost nehodil, ale zapálit oheň v něm bylo možné a vonné tyčinky byly nerozlučnými průvodkyněmi tímto setkáním. Akci zahajovala tentokrát Venuše, opět jsme byli v kruhu. Drželi jsme se za ruce a naslouchali jejím slovům o úplňku. Zahájení zakončili hráči na tibetské mísy, to jsme už seděli na zemi v trávě. Venuše toto hraní zpestřovala a obohacovala krásnými kovovými zvonky, dva zněly velmi silně, další naopak jemně. Nejen na tibetské mísy se hrálo, někteří později přispěli svou troškou do mlýna i improvizací na různé bubínky, píšťalky a další, Dřevmuž tančil se svou holí. Ani tentokrát jsme nemohli zůstat až do konce, protože úplněk připadl na všední den a mnozí museli jít druhý den za svým zaměstnáním. Někteří přinesli nejrůznější ovoce, jak Dřevmuž opět domácí sušené, tak někdo jiný zase třešně nebo jablka. Já prohodila pár slov s Danem, čemu všemu se věnuje a jeho povídání pro mne bylo velmi zajímavé. Domů jsme jeli o hodně později, než jsme původně plánovali, ale velmi těžko se z tak příjemného setkání odchází.

Oslava letního slunovratu v obci Malíč

V polovině června jsem dostala mailem od Dřevmuže pozvánku na akci konající se rovněž v červnu a sice jednadvacátého, což vycházelo na úterý v obci Malíč, kousek od Litoměřic. Honza a já jsme přijali, tušili jsme, že akce může být zajímavá a příjemně uvolňující. Mimo jiné osoby se měl zúčastnit i Pavel Hlušička, samozřejmě Dřevmuž a další. Začátek byl stanoven na podvečer, zhruba na půl šestou. My ale do Malíče přijeli o něco dříve, proto jsme s Pavlem strávili nějaký čas v místní hospůdce. Cesta autem mohla trvat něco přes půl hodiny, přičemž se jede i okolo kopce zvaného Radobíl. Oslava slunovratu se měla konat tak trochu v divočině, byl to pozemek, který koupil jeden občan této obce naprosto v přírodě, kde se nacházely tzv. menhiry, což jsou seskládané nejrůznější velké kameny do tvaru kruhu, velmi pěkné silné a monumentální místo, když jsem si později procházela tento kruh. Počasí nám tehdy přálo a sešlo se kolem padesáti lidí, všude kolem příroda, klid a dobrá parta. Tvořily se hloučky, každý si povídal o tom, co ho zajímalo, ať už kameny, dřevo, byliny, tak také byl zájem o zážitky s mou holí, tak jsem přispěla rovněž. Oslavu zahájil velmi příjemný člověk, který se jmenuje Dan. Všechny přivítal, my se mezitím spojili do kruhu. Řekl něco o slunovratu jako takovém, jak může na některé působit a pak jsme si měli v nastalém tichu vzpomenout na naše blízké a třeba si i něco přát. Moc pěkné zahájení, přičemž už předtím byl zapálen oheň a atmosféře dodávaly na síle i vonné tyčinky. Na jiném ohni se vařila polévka, Dřevmuž přinesl vynikající domácí sušené ovoce a nebyla zde ani kapka alkoholu, nikdo ho jednoduše nepotřeboval, protože i tak se všichni dokázali báječně bavit a smát se. Nebyli zde ale jen dospělí, nýbrž tuto oslavu zpestřovali jejich potomci, ale i psi. My se bohužel nemohli zdržet až do konce, mnozí zde i spali a to jak pod stanem, tak klasicky pod širákem. Honza a já jsme druhý den museli jet do Brna, ale strávili jsme tam několik moc příjemných hodin, přičemž nás Pavel seznámil i s místním starostou, což je velmi příjemný mladý pán, s nímž se dá o lecčem pohovořit. Byla tam i osoba říkající si Venuše, kterážto se zúčastnila třeba i akce Spirálový Mikuláš, tudíž ji znám, má mimo jiné i na starost různé hudební produkce. Byla to jedna z moc hezkých akcí, které jsem prožila za poslední dobu a věřím, že nebude poslední.