Návštěva brněnského podzemí

Už delší dobu jsem chtěla navštívit brněnské podzemí. Když jsem návštěvu s mým kamarádem Martinem domlouvala, cítilajsem se trochu tajemně. Dne 13. září k tomu došlo. Do podzemí jsme šli ještě s jednou Martinovou kamarádkou, která viděla. Vstup do podzemí je na Zelném trhu. Po zaplacení lístků si nás u schodů vedoucích do podzemí přebrala mladá a sympatická průvodkyně. Naše skupina mohla čítat deset až patnáct lidí. Sestoupali jsme několik schodů a ocitli jsme se v nevelké chodbě. Zde nás průvodkyně přivítala a sdělila nám, že za celou trasu prohlídky překonáme 212 schodů. Dále nám řekla něco o vzniku podzemí. Sklepy sloužili ve středověku jako ledničky především pro potravu a víno, neboť Brno byla tehdy velká vinařská oblast. Podzemí je pro vstup diváků upraveno a sklepy jsou nyní už propojeny, což dřív nebylo, zdi jsou už zhotoveny z betonu. Podzemí bude v provozu celý rok, nyní je klimatizováno, v zimě bude naopak vytápěno. Pak jsme se ocitli ve vinném sklípku, kde byly pro dokreslení atmosféry prázdné sudy, na zdech visely koštýře, většina ze skla, jeden však byl zhotoven z tykve, stalo se ale, že vlivem vlhkosti podlehl plísni. Na sudech byly vyraženy tehdejší odrůdy, které se pěstovaly, např. Morávka, což je dnešní Silván a další. Pak jsme se přesunuli do sklepa, kde se uskladňovalo jídlo, zde byly repliky různých jídel jako např. jablek, brambor, kukuřice, viděli jsme také struhadlo na zelí. Jak jsme se přesouvali dál, bylo nám řečeno, že během prohlídky budem pod zemí hluboko od pěti do osmi metrů. Viděli jsme rovněž roury od komínů, které jsou nahoře překryty dekly, takže vypadají jako obyčejná kanalizace. Následoval sklep historických svítidel, kde jsme viděli nejrůznější lampy, lucerny, kahance, svíčky, křesadlo či louče. Dalším sklepem byl sklep alchimistický. Ti byli v tehdejší době hlavně lékaři a lékárníci v jednom. Kromě léků také občas pálili něco ostřejšího, dokladem čehož byl ve sklepě stojící dobový přístroj na pálení alkoholu. Pro dokreslení atmosféry se v dalším sklepě nacházela trestnice. Ač v Brně sice bylo popraviště, nikdy se zde nemučilo, nebyla zde ani inkvizice. Viděli jsme tedy např. pranýř, kde provinilci stáli za své přečiny např. pokud hostinský naléval podmírák. Krom hanby na pranýři měl ještě provinilec na krku dobovou ceduli s nápisem, co provedl. Nejkratší doba na pranýři byla dvě hodiny, nejdelší pak dva dny. Dále jsme zde viděli rozmanité nástroje na lámání kostí od palečnice, po háky, kterými byl provinilec vytahován za ruce. Palečnice byl při útrpném právu jen začátek, to jste přišli jen o dva prsty. Při používání háků vám popraskaly ramenní klouby. Další zajímavost byla, že se provinilcům vypaloval cejch, obvykle na čelo či tvář, byl tedy dobře vidět. Na cejchu stálo: "Vyhnanec brněnský." Tak ocejchovaný člověk se již nikdy nesměl vrátit do Brna. Téměř mne až mrazilo a vybavila jsem si film Kladivo na čarodejnice. Posledním sklepem, který jsme navštívili byl archeologický sklep. Zde byly hlavně nejrůznější sklenice, které se při zpřístupňování podzemí našly, ze skla byly ale málokdy, to bylo drahé a dováželo se z Itálie, hlavně se sklenice vyráběly z keramiky. V podzemí se také nachází studna tzv. splněných přání. Kdo do ní hodí peníz, splní se mu přání. Rovněž nám bylo řečeno, že v nepřítomnosti alchimisty hlídala podzemí zvířata především ptáci, netopýři, krysy a další. Funkce ptáka v podzemí měla také ten smysl, pokud unikal plyn, pták padl, byl mrtev a alchimista už věděl, jak se zařídit a prchnul. Zajímavou věcí rovněž, kterou jsme viděli, byla klec. Tam byli ukládáni provinilci, kteří dělali výtržnosti, nebo také muži pod vlivem alkoholu. Klec vyšla daleko levněji, než dnešní záchytka, do upravené klece se dnes vejde deset lidí, tehdy se jich tam vešlo o hodně méně a navíc museli být v poloze buď klek, či dřep, jinak to nešlo. U východu byla replika useknuté hlavy pro výstrahu. A poslední zajímavost podzemí bylo vyobrazeno na zdi mužské pozadí. Legenda praví, dotkne-li se ho žena a pohladí ho, bude mít štěstí, pokud ale muž, bude mít smůlu. Pokud se někdy zadaří, navštívím časem další část podzemí tzv. mistrovský sklep. Tahle prohlídka podzemí byla velmi zajímavá a poučná a těm, koho by to zajímalo, ji vskutku doporučuji.

Exkurse na záchranné službě jihomoravského kraje

Poštěstilo se mi dne sedmého září v rámci školní aktivity třetího ročníku vyšší odborné školy zúčastnit se exkurse v rámci předmětu první pomoc v Brně na záchranné službě. V Brně je operační středisko pro celý Jihomoravský kraj. Nejdřív jsme měli v zasedací místnosti přednášku, jak to na záchrance funguje. Pan vedoucí hovořil o tom, jak to probíhá při výjezdu, kolik jich asi denně je, jak to funguje na dispečinku, kolik mají sanitek, jaké je vybavení sanitky a další velmi zajímavé informace. Co se mi velmi líbilo bylo, když říkal, že jsme si všichni osvojili tísňovou linku 112 jako tzv. integrovaný záchranný systém, což je špatně. Poprvé v životě jsem se tak dozvěděla, že tato linka slouží především pro cizince, kteří telefonují a stejně také jako spojovatelé s jinými linkami např. s již zmíněnou záchrannou službou a že by se správně mělo volat na české linky určené ku pomoci např. záchrannou službu 155 a další. Ještě, než pan vedoucí začal hovořit o dalším tématu, nám říkal krásnou básničku, jak si osvojit čísla: 155 pan doktor je tu hned, sto padesát osmička zločinec dostane želízka 150 hasiči, oheň jenom zasyčí. Dále tedy pan vedoucí hovořil o tom, jaké druhy záchranné pomoci jsou např. RZP - rychlá záchranná pomoc, posádku tvoří řidič a zdravotnický záchranář. Dále následuje rychlá lékařská pomoc, kde jede řidič a lékař, poskytuje se ještě letecká záchranná služba, kde letí pilot, lékař a záchranář, dále jsou převozové sanitky a sanitky na převoz krve či orgánů. Nakonec nám bylo ukázáno s komentářem ještě i video, kde bylo vybavení sanitky, dále tam ukazovali, jak se nakládá pacient, jak ho zajišťují, převoz do nemocnice. Po přednášce a prezentaci jsme se přemístili do garáží, kde nám byla přímo ukázána jedna sanitka, tedy jak vůz bypadá, co tvoří jeho vybavení od nosítek až po batohy s vybavením mnoha přístrojů. Poslední součást této exkurse tvořila krátká návštěva dispečinku, kde jsme měli možnost poslouchat, jak to tam funguje, jak operátor zjišťuje informace o pacientovi, jak se poskytuje telefonická resuscitační pomoc. Tahle exkurse byla pro mě velmi zajímavá a mnoho jsem se toho mohla dozvědět zase z jiné oblasti.