Mé nejlepší zážitky z dovolené v chorvatské Ribarici

Letošní rok jsme jeli od sedmého do čtrnáctého srpna na dovolenou do Chorvatska. Cestovali jsme dvěma auty, v jednom ségra Renča, švagr Raďa a moje neteř Natálka, ve druhém teta, strýc, taťka a já. Cesta byla sice zdlouhavá, přesto ale zajímavá, především rozmary počasí. V Bratislavě při zastávce foukal tak prudký vítr, že jsme takový už dlouho nezažili. V Maďarsku jsme projížděli silným deštěm, kdy stěrače nestíhaly. V chorvatských horách zas pro změnu chvilku drobně pršelo, nebo byla mlha či svítilo slunce. Bydlet jsme měli v jednom z apartmánů ve vesničce Ribarica. Nedaleko ní se nachází malé městečko Karlobag, naproti pak přes moře je ostrov Pag. Po mírné aklimatizaci a načerpání sil jsme si šli prohlédnout nedalekou kamenitou pláž a okusit moře. Voda byla slaná a studená, ale přesto dobrá. Ještě téhož večera jsme se byli podívat po okolí a projít se po pobřeží. Druhého dne jsme si zajeli do blízkého Karlobagu. Městečka tohoto typu bývají dost podobná, centrum, ve kterém jsou různé obchody, trhy a restaurace nebo i kostelík. Trávit dny na pláži je sice fajn, ale chtělo to i změnu, tak jsme jednoho dne vyrazili do národního parku Paklenica. Ten se ještě dělil na Velkou a Malou Paklenicu. Rozhodli jsme se, že se projdem kaňonem a půjdem tam, kam budeme schopni dojít. Cestou jsme viděli mnoho horolezců a turistů, jak už to bývá. Většinou jsme stoupali nahoru nebo jsme kráčeli údolími. Všude vůkol skály tyčící se do výšin, okolo nás zurčel potůček. Výhledy prý byly nádherné... Nejdřív jsme došli na místo zvané Anča luka, pak naše cesta směřovala na ne příliš vzdálenou chatu Lugarnica. Většině z nás se tento výlet líbil. Při cestě zpět se šlo dolů, což šlo líp. Poslední úsek vedoucí soutězkou se ale skládal z velmi ohlazených kamenů. Dolů jsme tedy spíš klouzali, někteří turisti se i koleny seznámili s těmi kameny. O několik dnů později jsme zajeli do přístavu a trajekt nás převezl na ostrov Pag. Tam jsme nejdříve navštívili stejnojmenné městečko, kde jsme si prošli centrum, koupili si něco na zub, někteří i suvenýry. Protože bylo teprve poledne, zamířili jsme se ještě vykoupat na pláž. Najít ale místo na přeplněné pláži bylo dost obtížné. Naše úsilí se ale změnilo v radost, když jsme vstoupili do moře, které bylo překrásně teplé, což jsme za celou dobu nezažili. Před zpáteční cestou trajektem jsme se ještě stavili v dalším městě na ostrově v Novalji. Tento ostrov je docela velký, z jedné strany pustý. Poslední zajímavostí byla při odjezdu návštěva národního parku Plitvice se známými jezery. Vybrali jsme si jednu trasu a po ní jsme se vydali. Nejdřív jsme šli nějakou dobu po svých, poté jsme nastoupili do výletní loďky a pluli jsme. Naše cesta směřovala k Velkému vodopádu, k tomu jsme ale šli už opět pěšky, když jsme měli za sebou plavbu po jezeře. Cesta vedla většinou po poměrně úzkých lávkách. Bylo by to tam krásné, ale dojem z toho místa mi kazilo obrovité množství lidí, přímo davy, které se téměř pořád valily z obou stran. Stojíte na úzké lávce, proti vám jde japonský zájezd a vyhýbat se je víc než problematické. Vodopádů bylo několik, než jsme dorazili k našemu cílovému, pohled na skály, jezera a stupňovité vodopády byl ale nádherný podle těch, kteří to mohli posoudit. Zpátky jsme se dostali místním vláčkem. Tato dovolená byla moc fajn, člověk zas prožil změnu. Chorvatsko je krásný kraj, tyčící se horské masivy, občas z výšin vidíte moře, mnoho a mnoho serpentin, vskutku slast pro oko. Vzduch tam nádherně voní mořem, vodou a solí, fouká vítr do tváří, plavete ve vodě, necháte se houpat vlnami, občas si i loknete, to vše k tomu patří a tvoří krásu a nezapomenutelné zážitky.