Naše účast na sobotním dopoledním programu festivalu Alchimistické Litoměřice

Od čtvrtku dvanáctého do neděle patnáctého května tohoto roku se konal už druhý ročník festivalu nazvaného Alchimistické Litoměřice, název sám říká, kde se festival konal. Za těch několik dnů zde bylo možno prožít velmi obohacující program různých umělců, hudebníků, vystavovatelů a dalších zajímavých osob. Manžel Honza a já jsme se zúčastnili dopoledního sobotního programu této akce a to v sobotu čtrnáctého května. Program byl stanoven na devátou hodinu ranní, na místo jsme se dostali asi dvacet minut před začátkem, měli jsme díky tomu dostatek času si prostory festivalu prohlédnout. Akce se konala v místním kulturním domě. Už při vstupu mne ovanulo velmi příjemné aroma, které umocňovalo atmosféru, byla to směs zjevně různých vonných svíček a tyčinek. Tento dům kultury disponuje několika sály, v každém byl jiný program, v tzv. hlavním sále mimo jiné byly vystaveny i tzv. bytosti od Dřevmuže, ty jsem ale žel neměla možnost vidět přímo. Dále se v sálech vyskytovaly výstavy různých obrazů, ale také i rozmanité kameny a další zajímavé předměty. S manželem jsme měli namířeno na dopolední program do tzv. modrého sálu. Dělal svému jménu čest, téměř vše zde bylo zbarveno modrou barvou, sedačky zde byly umístěny tak jako v kině, bylo potřeba je sklopit dolů. Prostředí v tomto sálu bylo velmi příjemné, dokončovaly se poslední organizační záležitosti. Tento program se jmenoval Beseda s umělci a nezahajoval a neřídil ho nikdo jiný, než sám Dřevmuž, který jakmile čas uzrál přivítal všechny, kteří dorazili a stručně nás seznámil s programem. Měl trvat tři hodiny a za tu dobu se na jevišti mělo vystřídat několik umělců, ať už malířů, hudebníků nebo i geolog. Po Dřevmužově uvedení nastoupili již zmínění hudebníci. Jeden hrál na tibetské mísy a druhý na nástroj zvaný didgeridoo, australský hudební nástroj vyrobený z eukaliptu, vyznačuje se specifickým hlubokým zvukem. Vystoupení na mne velmi zapůsobilo, bylo to příjemné uvolnění od běžného života. Po produkci se střídali nejrůznější malíři, dámy, ale i pánové, sdělovali, proč si vybrali svou cestu umělců, co je charakterizuje, jakk a proč malují své obrazy, festival poctila svou návštěvou i umělkyně z Francie, ale také dáma, která působí v Americe. Povídání to bylo velmi poučné s celou řadou zajímavých informací. Po tomto povídání následovala přestávka v podobě vystoupení dvojice již zmíněných hudebníků. Byla to jejich premiéra, musím uznat, že to byla velmi zajímavá kombinace tibetských mis a tohoto australského nástroje, ale skutečně to znělo krásně a velmi uvolňujícím dojmem. Zbytek programu přednášel člověk, malíř a geolog, který se vydal na tříměsíční pouť po jižním Španělsku, barvitě vyprávěl o svých cestách, lidech, o tom, co vše prožil, jak si sháněl vodu, kde všude bydlel, většinou spal jen pod širým nebem, povídal, jak se v něm občas svářil malíř s geologem, jak malíř v něm chtěl něco a geolog něco jiného a on se musel dohodnout, co bude daný den důležitější. Vyprávěl o jeho sběru kamenů, o zkoumání jeskyní, v některých i spal, vyprávěl, jak maluje, že na papír obtiskává přírodniny jako hlínu, kameny, jak si musel složitě shánět pojiva a další velmi zajímavé informace. Během svého silného příběhu dával kolovat některé předměty, velmi mne zaujalo zkamenělé dřevo. Téměř celou dobu tohoto programu se mi dostalo té cti, že vedle mne volné místo obsadil Dřevmuž s jeho pověstnou holí v jeho blízkosti, ale i manžel a já jsme měli hole. Dřevmuž se při zahájení zmínil o mé maličkosti a holi, s níž prožívám neobyčejné zážitky. Poslouchat uumělce a být tak blízko Dřevmuži, vnímat plnými doušky jeho neotřesitelný klid a pozitivní energii, na konci mít v ruce jeho monumentální hůl, on měl tu moji, to vše a ještě i další zážitky z této akce byly naprosto neopakovatelné, energií naplňující a nádherné. Už nyní se těším na další ročník tohoto festivalu. Po ukončení programu jsme si ještě krátce pohovořili s Dřevmužem. Už jsme chtěli odcházet, ale zastavila nás velmi příjemná dáma a já jí dobrých dvacet minut líčila to, co s holí prožívám a byla nadšena tak jako já. Tímto chci poděkovat především Dřevmuži, že mi takhle luxusně zpestřil a zpříjemnil atmosféru a vnímání festivalu!