Moje praxe u kurátorů

Už v několika předchozích článcích jsem se zmínila o mých vykonaných praxích, které mne z nějakého důvodu zaujaly. Dovolím si zde zmínit se o mé praxi, kterou vykonávám od února až do začátku května. V rámci školy tedy, jak už bylo řečeno, máme vykonávat praxi. Vzali mne na pracoviště v Brně na jeden úřad a to ke kurátorům pro mladistvé. Kurátoři tedy se starají o holky nebo kluky, kteří udělali nějaký přestupek a snaží se s nimi pracovat, aby toho nechali. Pokud se tak nestane, tak jdou s nimi k výslechům, soudům a dalším jednáním. Praxe je to na zážitky velmi pestrá, pracovníci jsou jedni z nejlepších, jaké jsem kdy poznala. Klienti jsou také velmi různí, každý má úplně jiný problém. Má praxe tedy spočívá v tom, že přijde nějaký klient, já si vyslechnu jeho problém a po odchodu o něm s pracovníkem, který ho měl na starost, hovoříme či pročítáme jeho spis. Rovněž se mi poštěstilo být na této praxi na zajímavém školení. Advokát, který hovořil, zodpovídal dotazy pracovníků celého sociálního odboru a pro mne to bylo velmi zajímavé. Řešily se tam zajímavé případy, na jejichž zodpovězení jindy buď není čas, nebo jsou to takové, jak já říkám špeky, že si s nimi ví rady jen zkušený právník. Také mne pracovnice kanceláře, kde jsem na praxi, vzaly už několikrát na řízení na městský soud. To bylo poprvé, co jsem byla u soudu. Oficiálně se věc má tak, že u nezletilých není veřejnost, ale pokud je soudce fajn, povolí praktikanty jako výjimku. Tahle praxe je pro mne obrovským přínosem, dovídám se tady osudy lidí, jejich životní zážitky, reakce pracovníků, rady klientům, poslouchám mnohé telefonáty, když pracovníci někam volají, mnohdy chodí i na šetření ke klientům či na návštěvy do ústavů, v nichž jsou klienti umístěni. Pracovníci jsou tak vstřícní jako málokdo a tohle je jedna z mála praxí, z níž se mi bude těžce odcházet a při loučení mi bude velmi smutno. Děkuji všem, kteří mi umožnili vykonávat tuhle vynikající praxi, za čas, vsřícnost a tak vůbec.