Prohlídka hradu Buchlov

V sobotu pětadvacátého srpna tohoto roku jsme vyrazili ve složení táta, strýc a já na prohlídku hradu Buchlov. Na nádvoří hradu jsme byli už několikrát i uvnitř jsme se párkrát ocitli, ale jestli jsem kdy absolvovala prohlídku, je to už delší dobu. Ačkoli si čtenář o tomto hradu může najít mnoho informací na internetu, přesto na tento blog uveřejním článek z této prohlídky tak, jak jsem ji vnímala já. Protože do začátku prohlídky s průvodcem byl ještě čas, navštívili jsme nejdříve hradní sklepení. Tam se čas od času konají výstavy různých předmětů a nejinak tomu bylo i v den, kdy jsme zde byli my. Viděli jsme různě zdobené šaty, ale i nejrůznější předměty z keramiky od ručně malovaných hrnečků, misek, talířků, po různé vázy nebo různé podobizny. V hradním sklepení kromě těchto zajímavých předmětů, kam patřily i zvonečky, přívěsky a různé další věci, panovalo velmi zvláštní aroma, připomínající vinný sklep. Po prohlídce výstavy jsme vyšli zpět na nádvoří a zaujala nás zde jak pověstná lípa, tak i hradní studna. To ale již nastal náš čas a průvodkyně si naši skupinku shromáždila k sobě. Nejdříve nám sdělila několik informací o rodech, které na tomto hradě vládly nebo jej obývaly, dále nám prozradila něco o hradní studni, která už se nyní nepoužívá, dříve to byl hlavní zdroj pitné vody. Poté nám průvodkyně řekla místní pověst o tzv. lípě neviny. Legenda pojednávala o jakémsi muži, který se provinil a jako poslední přání si stanovil, že když ho nechají vysadit lípu, která do roka a do dne vyroste, že čin neudělal a je nevinen. Hradní páni prý tehdy svolili a strom, lípa, tehdy do roka a dne skutečně vykvetla. Pověst praví, že aby byla spečetěna mužova nevina, lípa vyrostla obráceně, tedy korunou do země a kořeny nahoru. Po této legendě jsme se už přesunuli po několika schodech do hradu. Tam jsme viděli mnoho rozličných místností a ke každé nám byl poskytnut výklad. Mohli jsme si tak například prohlédnout strážnici nebo zbrojnici, v níž se nacházelo obrovské množství zbraní různých rodů, ale také zbraně z jiných zemí. Na zdech tak byly pověšeny nejrůznější meče od obouručních, až po jednoruké, různé přilbice, štíty, rukavice, kopí nebo katovský meč, ale i třeba tomahawk a spoustu dalších zajímavých kousků jako brnění, drátěné košile a jiné. Dále jsme se přesunuli do dvou rytířských sálů, jeden malý,d ruhý velký, kde stál stůl a židle, které byly seřazeny od nejnižších po nejvyšší. Tehdy platilo, že při hodování všichni šlechticové museli sedět stejně vysoko, proto ten, kdo byl postavou nejvyšší si vzal nejnižší židli a tak to šlo dále. Když nás průvodkyně nechala hádat, proč ten obřad s těmi židlemi, všichni jsme si mysleli automaticky, že ten, kdo měl nejvyšší postavení bude mít i nejvyšší židli. Poté jsme se přesunuli do hradní kaple, viděli jsme také ale různé sbírky, především hmyzu, ale i kůže z různých zvířat. Na stěnách hradních místností také byly tu a tam obrazy šlechticů. Jediným důkazem hygieny na tomto hradě bylo v ložnici šlechticů malé umyvadlo a dobový záchod. K tomu se vztahuje pravidlo, že v těch dobách se wc mísa vylévala z hradu ven. Proto,aby náhodného kolemjdoucího nepostihlo neštěstí, vždy musel někdo stát u okna a volat: "Dále, od hradu dále, sic vás stihne neštěstí nenadálé." Jako skoro asi každý hrad i tento má své strašidlo, které prý obchází o půlnoci hradem. K vidění zde byly dvě zajímavosti, jedna, byla to zvláštní věc a nikdo neuhodl, k čemu to mělo sloužit. Vypadalo to trochu jako náhubek na psa a ta věc měla na sobě ještě pírko. Průvodkyně nám sdělila, že se jedná o náhubek pro klevetivé ženy. Tou druhou zajímavostí bylo prý kouzelné zrcadlo. Když se do něj podívala mladá svobodná žena, do roka a do dne skrásněla, ale nikdy se prý už neměla vdát. Pokud se do něj podívala žena vdaná, připraví prý svému muži do roka a do dne překvapení, které bylo k vidění o kousek dál. Tím překvapením byly parohy. A konečně, když se do zrcadla podíval muž, prý splešatěl. Nakonec jsme ještě vystoupali po točitých schodech do jedné z věží hradu, kde byl prý krásný výhled do slováckého kraje. Po prohlídce jsme se občerstvili v místní restauraci patřící k hradu a ve třech, táta, strýc a já, jsme si ještě udělali krátký, asi kilometrový výled do nevelkého kopce ke kapli svaté Barborky, k níž se váže také několik legend, je to mimo jiné hrobka šlechticů. Nebyli jsme ale uvnitř prohlídka zde se koná také s průvodcem, proto o ní napíšu až, jestli se někdy podívám dovnitř. Protože i počasí toho dne panovalo příjemné, celá prohlídka se nesla v příjemném duchu a pro mne to bylo krásným zpestřením končících se prázdnin.