Má účast na autogramiádě knihy Vzpomínky na Vlčnov

V neděli třiadvacátého června jsem se s tátou ve Vlčnově zúčastnila autogramiády knihy panaSmýkala, o němž jsem se zmínila již dříve s názvem Vzpomínkyna Vlčnov. Tuto knihu jsem dostalajak já velektronické podobě, tak i táta v té tištěné. Toto dílo psané jak nářečím, taki spisovně, nás oba velmi zaujalo. Autogramiáda sekonala ve stejných prostorách jako tehdy výstava historických pomůcek pro nevidomé vevlčnovské škole zvané měšťanka. Lidí se zde sešlo relativně hodně,jednalo se o místní rodáky věkově blízké panu Smýkalovi, jenž je velmi srdečný a na svůj věk velmi vitální. Když jsme dorazili namísto, slovo měla aktuální místostarostka obce, jenž je velmi příjemná osoba. Něco o tomto významnémčlověku sdělila, co vše, kde a jak v životě prožil, kde učil, co dokázal, citovala i z jeho knihy. Poté si přebral slovo sám pan Smýkal, který zde byl přítomen i se svou rodinou. Hovořil o svém dětství, co zde prožil, o vzpomínkách na studia v Brně, jak učil v Uherském Brodě hudbě, jak se vyučil košíkářem, později se věnoval tyflopedii a filosofii. Nakonecpožádal místní jeho vrstevníky, aby rovněž oni pohovořili o vzpomínkách na tuto obec. Slovo si převzala jednajiž starší paní a mluvila o svém dětství, ale i o tom, jak otec pana Smýkala jí kdysiopravil vodovod, který i v dnešní doběje funkční. Tím chtěla poukázat na kvalitu věcí a rozdílu, jak se výrábělo tehdy a jak nyní. Závěr akce tvořila autogramiáda této knihy. Jeden ze synů pana Smýkala vzpomínky jeho vrstevníků natáčel na kameru. Při akci byla kniha i pokřtěna nefalšovanou vlčnovskou slivovicí, proto není divu, že se na podpis sešla velká fronta. Jakmile se trochu udělal prostor, přičemž zde bylo i občerstvení od vody či kávy, po vlčnovské vdolečky, šla jsem já s tátou pana Smýkala pozdravit. Setkání bylo velmi hezké a srdečné, když pan Smýkal vidělmého tátu téměř po pětadvaceti letech. Knihu si táta přečetl jedním dechem již před pár dny, než měla být tato akce a četl ji tak horlivě, že se rozpadla... Skutečnost je samozřejmě krapet jiná, ti,kteří knihu svazovali,neodvedli zrovna nejlepší práci, proto se listy z vazby rozpadaly. Knihu nám vyměnil a podepsal i s věnováním. Sama za sebe mohu sdělit, žetato akce patřila k velmi pěkným, které jsem prožila.