Návštěva brněnské kostnice

Ve středu se mně a Martinovi, o němž jsem se zmínila v článku o návštěvě brněnského podzemí, poštěstilo navštívit brněnskou kostnici. Nachází se v centru města, rovněž v podzemí. Prvotní plán byl jít jen k pokladně a tam si pohovořit aspoň s pracovnicemi. Protože ale Martin patří k dobrým komunikátorům, podařilo se mu vyjednat s jednou z průvodkyní prohlídku. Kráčeli jsme jen my dva, Martin, já a průvodkyně, jenž nás vedla. Sestoupili jsme několik kamenných schodů a vzduch se počal ochlazovat. Celoročně je zde prý kolem patnácti stupňů, toto klima svědčí zde uloženým kostem. Vpravo vedle mne se do výše tyčily původní kamenné stěny a prostor se tu a tam zužoval. Pohřbívalo se zde v údobí od třináctého do osmnáctého století. Poté zde bylo pohřbívání zakázáno a zbytek kostí byl později převezen na brněnský ústřední hřbitov. Konečně jsme se ocitli v jedné širší chodbě, kde jsme se zastavili. Po stranách stály náhrobky, kdo je v této kostnici pochován, jednalo se především o tehdejší měšťany. Pro dokreslení atmosféry jsme si mohli prohlédnout i kamenné podobizny některých pohřbených. Náhrobky byly vyrobeny z kamene, některé také ze surového neleštěného mramoru, na nichž byly krásně hmatně vyobrazeny nápisy, jméno, rok a další. Kráčeli jsme dál a zanedlouho jsme se ocitli v další chodbě s jinými náhrobky, ale také už i přímo s kostmi. Dělilo nás od nich nízké zábradlí a vzdálenost pouhých dvaceti centimetrů. Z pochopitelných důvodů bylo na kosti zakázáno sahat, byly chemicky ošetřeny a zakonzervovány. Zde už mne skutečně počalo mrazit a nebylo to zimou, nýbrž představou, že jsem stanula zde a mám tak blízko ostatky někoho, kdo zde kdysi přebýval, žil a nyní odpočíval. Jak nám bylo sděleno, mnohé kosti, především pak lebky v sobě měly nevelké dírky, ty byly způsobeny mučením. Kousek dál, rovněž za zábradlím, se nacházely schody, které byly pokryty samými lebkami. Poslední část prohlídky tvořila kaple, ne však v pravém smyslu. Tato větší síň měla kapli jen představovat, zpodobňovat dřívější tvářnost tohoto hřbitova. Uprostřed chladné místnosti se nacházel středně velký kamenný oltář, kolem něj sochy svatých a vysoký kříž. Prohlídka byla u konce a my se počali vracet zpět k těžkým dveřím se starobylou klikou, kterými jsme sem vstoupili. Za cesty jsme konverzovali ještě s onou velmi příjemnou průvodkyní. Na mne tato prohlídka velmi mocně zapůsobila, celou dobu k utvoření přesné představy, a snad i trochu hororových obrazců zde hrála tichá, až ponurá hudba. Ač se může čtenářům tento článek zdát trochu ponurý, přesto stojí za ty pocity úcty navštívit tuto kostnici.