Potřetí u pana Žáčka v Praze doma

Již třetím rokem se mému manželovi Honzovi a mně dostalo té cti, že jsme se setkali s panem Jiřím Žáčkem u něj doma. Tentokrát to nebylo v listopadu, nýbrž první prosincový den. Počasí nám přálo, na naši cestu dokonce svítilo i slunce. Cesta vlakem i pražskou hromadnou dopravou proběhla bez komplikací a my kráčeli známými místy. U příslušného domu jsme se ohlásili a zanedlouho jsme se již srdečně přivítali s panem Žáčkem. Vedl nás po několika řadách schodů, výtah jsme nevyužili. Vstoupili jsme do jeho pražského bytu, který opět působil útulně. Usedli jsme ke stolu na židle a zapředl se mezi námi hovor. Popíjelo se velmi dobré pití a konverzovalo o lecčem, co nám přišlo na mysl, lehce jsme třeba naťukli téma přicházejících Vánoc, ale i politickou situaci, téma zdraví a mnoho dalších, mnohdy i humorných, témat. Po téměř dvou krásně strávených hodinkách času jsme se pomalu, ale rovněž velmi srdečně, rozloučili a my mířili zpět. Bylo to opět jedno z moc pěkných setkání, kdy se člověk skvěle baví, upřímně a od srdce se zasměje, ale i naslouchá moudrům, která pan Žáček vyřkl. Už nyní se těším na naše další setkání v příštím roce, která budou jistě přinejmenším stejně pěkná jako tohle.