Keltský telegraf

Vždy první jarní sobotu se koná na nejrůznějších kopcích naší republiky, ale už třeba i Slovenska akce nazývaná Keltský telegraf. S manželem Honzou jsme se tento rok zúčastnili a v sobotu 24. března jsme vyrazili na kopec Radobýl. Zhruba v půl osmé večer jsme tedy vyjeli autem, zaparkovali a kráčeli na vrchol. Počasí bylo toho dne docela příhodné, nebyla velká zima a postupně jsme se blížili k cíli. Cestu nám kromě nezbytných kamenů a kořenů tentokrát zpestřovalo a komplikovalo bláto a to docela velké množství. Měli jsme ale dobrou obuv, můj manžel Honza si zakomponoval do své hole, které nesměly chybět, i svítilnu, takže jsme překonali tuto výzvu a za několik desítek minut jsme se ocitli nahoře. Tato akce, keltský telegraf, se dělá z toho důvodu, že se takhle poKeltsku vítá jaro. Z kopce na kopec se rozsvěcují ohně, mnohde kvůli chráněné krajinné oblasti třeba jenom světlice nebo lasery a vzdává se čest jaru a probouzející se přírodě. V dřívějších dobách se pomocí ohňů předávaly signály z kopce na kopec, aby příslušní strážci a bojovníci viděli přicházející nebezpečí. Těm, kteří zapalují tyto ohně, se říká Čerti. Dřevmuž byl takovýmto Čertem na Radobýlu. I přes komplikovanější cestu účast byla docela hojná. Postupně jsme tedy viděli vystřelované ohňostroje či laserové show na okolních kopcích, až přišel čas na nás a Dřevmuž se ujal funkce. Nechyběl i klasický, spíše jenom symbolický ohýnek, zapálený v takovém železném kotlíku. Ještě chvíli jsme si pak s Dřevmužem povídali, ostatní se postupně vytráceli a Dřevmuž nám pak navrhl, že bychom čas mohli trávit v litoměřické čajovně a my samozřejmě rádi přijali. Dolů se šlo kupodivu lépe než nahoru. Než jsme nastoupili do našich automobilů, v rámci možností jsme se zbavili bláta. V čajovně bylo útulnu, dali jsme si velmi dobrý čaj a opět jsme příjemně hovořili o různých tématech. Osobně považuji tuto akci za velmi vydařenou a těším se na její další ročník.