Co dokáže zájem lidí, aneb, proč se snažit pro druhé

Poměrně nedávno jsem vykonávala v rámci školy v Uherském Brodě na městském úřadě praxi, která trvala dva týdny. Byla jsem přidělena na oddělení sociálních služeb. Tamtéž jsem byla už jednou, je tomu asi dva roky, když jsem byla na střední a taktéž jsem zde tenkrát měla dvoutýdenní praxi. Ale vše se mění a nynější praxe a ta tehdy, to nelze srovnávat, obě, ač na stejném pracovišti, byly tak rozdílné jako oheň a voda. Budu se tedy věnovat popisu praxe nynější, kdy studuji první ročník vyšší odborné školy, obor sociální práce. S mnohými pracovnicemi jsem se již znala z doby dřívější, přesto jsem však před nástupem byla řádně nesvá. Hned v úvodu se ukázalo, že k tomu nebyl žádný důvod. Nejdřív jsem si prošla nutným školením o bezpečnosti práce. Pak jsem se vrátila do kanceláře, kde jsem měla praxi vykonávat. Zde sídlily tři sociální pracovnice. Jedna z nich se mi počala věnovat a prvního dne jsme se věnovali rozhovorům na téma nejrůznější žádosti, spisy, dokumentace, co je v nich psáno a proč... Hned první den mne natchnul. V neúřední dny se konala sociální šetření a já jsem měla možnost se zúčastnit také. Vždy se jelo ke klientům a sociální pracovnice se jich ptaly na potřebné úkony, jak je zvládají nebo ne. Já naslouchala a získávala tak cenné zkušenosti. Jednoho dne za mnou přišla vedoucí celého sociálního odboru s nápadem, jestli bych nenapsala několik bodů, námětů, jak lze zlepšit život nevidomých v Uherském Brodě. Není to sice velké město, ale několik nevidomých zde přece je, v okolí taktéž a časem jich může být víc, proč tedy nepomoct aspoň takhle málo, napsáním několika bodů... Chopila jsem se akce, napsala jsem na stránku a půl projektů, neboť myšlenky sami plynuly, a mail jsem odeslala. Reakci jsem nečekala, byl to jen nápad a aby se někdo zajímal, to už by se muselo stát něco... Ale má-li člověk zájem, to se pak dějí věci... Pracovnice mými projekty byly nadšeny! Nejsnáze realizovatelný se zatím jevil ten, kdy se na veřejných místech města např. knihovna, úřad a spol. kde je volný přístup k internetu a pc pro kohokoli, měly pc ozvučit bezplatným a volně šiřitelným programem NVDA. Kolotoč událostí se ale roztáčel dál a skoro až na konci praxe mi vedoucí sociálního odboru řekla, že by ráda všechny projekty projednala s vedením města - starostou, místostarosty a koordinátorkou komunitního plánování, přičemž kromě ostatních projektů jsem měla odprezentovat a ukázat v kanceláři starosty práci s pc pomocí programu NVDA. Takové pozvání nelze odmítnout. Měla jsem sice trému, ale na druhou stranu jsem mohla začít s úžasnou věcí pro druhé, pomoct "Našincům" plnohodnotněji žít... Schůzka probíhala ve velmi příjemné atmosféře, kdy jsem nejdřív skutečně předvedla ve zkratce, jak funguje program NVDA tedy práci s internetem, programy od firmy Microsoft apod. Poté se začal projednávat zbytek projektů, vždy se řekl jeden, já jim k tomu sdělila vše, co jsem věděla a oni pak názor, jak by šel onen bod zrealizovat, jaký odbor by realizaci měl na starost, odkud by se asi braly finance, kterou firmu požádat o pomoc. Z projektů uvedu např: Ozvučit bankomaty, více semaforů, výroba reliéfní dlažby, odstranit z cesty překážky typu dopravních značek, ozvučit pomocí majáčku významné budovy jako např. úřad, banka, pošta, popsat dveře kanceláří ve významných budovách Braillovým písmem, vyrobit na chodbách na zemi vodící lištu pro lepší orientaci, pak už zmíněné ozvučení pc a řada dalších. Musím říct, že tato praxe pro mne byla nejpřínosnější ze všech, nejen kvůli získání nových zkušeností pro mne, ale také tím, že i pracovnicím se zdála praxe přínosná. Moc se s nevidomými nesetkávají a pracovnice si tak mohly vyzkoušet přímo, jak se takový člověk vede, na co a proč ho upozornit, a také asi největším přínosem byl fakt, že vedení a všichni měli ten obrovský zájem zaobírat se a zrealizovat časem projekty, které jsem navrhla a za to chci všem moc poděkovat. Nepomůže totiž, když si "Našinci" budou psát maily o tom, jak v tom a tom městě stojí vše za houby, když kdokoli nebude mít zájem přijít, říct ta a ta věc se dělá tak a tak, zkusme ji zrealizovat z důvodů těch a těch. Čím víc jakkoli handicapovaných se o toto bude snažit, tím rychleji nám může společnost pomoct a my jí rovněž.