Další nostalgická vzpomínka na časy minulé

Mnohdy je fakt dobré se zavzpomínat na staré časy. Vzala jsem tak nedávno do ruky jednu krabičku s dvd, která neměla popisek v Braillově písmu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že medium obsahuje můj stužkovací večírek, jak krásné ty vzpomínky byly. Rozhodla jsem se tedy, že zde uveřejním mou slohovou práci, kterou jsem psala tenkrát ve čtvrtém ročníku na toto téma, tedy: Vzhůru k maturitě. Nyní jsem sice na Vyšší odborné škole, ve druhém ročníku, skládám zkoušky a snažím se ji dokončit, ale nebude na škodu si připomenout doby štěstí.

„Po čtyřech letech na střední škole jsem se konečně dočkala! Já, Petra lásková, jsem byla na stužkovacím večírku pasována mečem na maturantku. Je to vůbec možné? Zdá se mi to stále tak nějak neuvěřitelné. Připadá mi jako včera, kdy jsem dělala přijímačky na střední a nyní jsem maturantkou. Co to pro mne znamená? Učit se a dřít a makat. Maturitu nepokládám jen za ztrastiplnou zkoušku, kde se každý potí a ždímá ze sebe nejvíc vědomostí, beru ji zároveň i jako zkoušku, zda dokážu prodat za dobrou cenu čtyřleté vědomosti, zda na to mám, mohu si dokázat, že jsemm schopna tuto zkoušku vykonat a mým cílem je udělat ji co nejlépe. Dalším mým přáním je dostat se na vysokou školu, což znamená, že zvládnu-li úspěšně maturitu, je pravděpodobnost, že se špetkou štěstí a sebevědomí mohu pokračovat ve studiích dále. Čas nemilosrdně kvapí a nečeká, je jen na každém z nás maturantů, jak se s tím vším, co ho čeká porve, jak dokáže zužitkovat čas, který mu uplývá před očima, jestli ho jen profláká a řekne si, že maturu přece zvládne každý, nebo zda se bude na tuto zkoušku dospělosti, pečlivě připravovat. Ta stužka, která mi byla připíchnuta na klopu saka je hmatatelným důkazem, že se matura vskutku blíží, že už z toho nelze vycouvat. Znám takové, kteří si říkají Bože, proč zrovna já. Nejjednodušší odpověď je, že přece jen já si vybrala tuhle školu a maturitní obor, pak tedy proč ne zrovna já. Tohle je jedno z mých hesel, kterým se řídím, velmi mne žene dopředu a motivuje skutečnost, že matura je zároveň konec čtyř hezkých let, ale také i začátek pro život nový. Zkusit se má přece všechno, co jde, abych dokázala do toho řádně praštit a já pro to udělám maximum. Přece to, že má člověk nějaký handicap, neznamená, že mu to nepřemýšlí, pravda, na zkoušce budu mít trému a potítko pořádně splní účel, ale o to radostněji se pak budu tvářit, když zjistím, že to mé moření před maturitou, že to čtyřleté drilování učiva za něco stálo. Už, aby to bylo! Tak tedy vzhůru k maturitě!“