Návštěva Technického muzea v Brně

Ve středu 14. listopadu jsem se zúčastnila návštěvy brněnského Technického muzea. V článku o výstavě pomůcek pro nevidomé ve Vlčnově jsem zmínila, že až bude příležitost navštívím i toto muzeum pro rozšíření vlastních obzorů a konečně se tak tedy stalo. Pan doktor Smýkal mi dal kontakt na osobu, která má v muzeu na starost právě pomůcky pro nevidomé. Shodou příjemných náhod se s onou paní znám, kdysi mne totiž učila na základní škole v Brně hudební výchovu. Pro tento fakt bylo setkání po těch letech velmi srdečné a taktéž i rozhovor, který jsme před exkursí vedly. Budova muzea je pro mne trochu bludiště a jistě je to i skutečností, že jsem tam byla snad podruhé v životě, kdy poprvé jsem tato místa navštívila s nějakým průvodcem a velmi dávno. Ocitly jsme se v prostoru, který vyplňovali různé stolky, ale i celá řada vitrín. Některé pomůcky byly dosti podobné či stejné těm, které jsem viděla na již zmíněné výstavě. Měla jsem v ruce celou řadu historických psacích strojů, od Pichtova, po Klainův stroj, sáhla jsem si na nejrůznější pomůcky pro tvorbu Braillova písma, především různé tabulky a rydla. Za zmínku stojí také rovněž krásně vyrobené sochy slavných nevidomých osobností např. Karla Emanuela Macana či Luise Brailla. Byly zde také vystaveny pomůcky, které já jsem používala za mých školních let a nyní jsou to již muzejní záležitosti, především Aria a Eureka A 4. Pak se mi v ruce ocitly různé reliéfní obrázky z dílny pana Mojžíška, jednalo se o skvěle zhotovené předměty denní potřeby třeba pilka. Velmi mne při exkursi zaujal stolek s otvory, v nichž byly umístěny nejrůznější předměty, které jste měli po hmatu poznat, mohl si sáhnout samozřejmě jak dospělý, tak i děti a byly tam předměty jako kelímek, krásná zvonkohra z malých tyčinek a další. Prohlédla jsem si velmi slušnou dílničku s nejrůznějšími typy nářadí od klasického kladiva, šroubováku, po nářadí na výrobu kartáčů, rozpletený košík a další rarity. Také zde byly k vidění nejrůznější mapy např. reliéfní plán tehdejšího Rakouska-Uherska. Dostaly se mi do rukou různé rýsovací soupravy od geometrických tvarů, po úhloměry a jiné. Vskutku zde jsou uloženy pravé poklady a to jak z let 1900 a více, ale i z let ještě dřívějších, šlo konkrétně o šestisetkilogramový lis na písmenka z roku 1830. Když si saháte na takhle staré věci, tak vás asi, tak jako mne, mrazí při tom pomyšlení, že se jednak tyto předměty dochovaly a jednak, že si člověk může tu danou věc prohlédnout i po těch letech. Další příjemnou záležitostí ve zdejším muzeu byly dva hudební nástroje, šlo o citeru a trubku, ta již provozu schopná nebyla, ale citera by se naladit dala, některé struny zněly opravdu hezky. Co říci závěrem? Snad jen to, že tato prohlídka mnoha krásných věcí mne nesmírně obohatila a to jak svou četností, starobylostí, ale i velmi odborným a přitom nenáročně podávaným výkladem již zmíněné průvodkyně, které velmi za vše děkuji. Těm, které by tato problematika zajímala, mohu exkursi velmi vřele doporučit.