Naše účast na řezbářském sympoziu v Ploskovicích

Od pátku 22. do čtvrtku 28. září se v zámeckém parku v Ploskovicích, kousek od města Litoměřice, koná řezbářské sympozium. Tři řezbáři, Dřevmuž je jedním z nich, vyrábějí do tohoto parku z kmenů stromů velmi zajímavé lavice. S touto krásnou myšlenkou přišel Dřevmuž. S Honzou jsem se části této akce zúčastnila, strávili jsme tam několik moc příjemných hodin v sobotu 23. září. Autem jsme se přepravili na místo a kráčeli jsme velmi pěkným parkem. Zvuk motorové pily nám prozradil, ve kterých místech se pracuje a my tam zamířili. Po pár krocích jsme se ocitli u jednoho z pracujícíh řezbářů. Jmenoval se David a vyměnili jsme si pár slov, velmi ho zajímala moje hůl , ihned poznal, že je od Dřevmuže. Já mu stručně vysvětlila, jak vnímám rozdíl v používání jasanové a bílé hole. David byl velmi příjemný člověk, jeho lavice měla lehce připomínat tvarem památnou horu Říp. Každá z těchto tří lavic pak měla mít v parku své konkrétní místo. Ta Davidova měla být umístěna v části parku na mírném kopečku, kde je krásný výhled právě na horu Říp. Dřevmuž vyráběl lavici, měl k ní zhotovený i krásný dřevěný model, která měla mít velmi zvláštní a hezký zvlněný tvar, její zvláštností byla i skutečnost, že měla být umístěna na trnech, tím se mělo dosáhnout její pohyblivosti a jak říká Dřevmuž, levitace. Má být umístěna u přenádherného dubu. Lavice třetího řezbáře pak má být vsazena do místa parku, kde se nachází monumentální betonová váza. S Dřevmužem jsme se krásně přivítali a prohodili pár slov. Ukázal mi jak ten dřevěný model lavice, tak i rozpracovaný kmen se zajímavými zářezy. Chvíli jsem si na tento úžasný kmen položila svoji hůl, aby načerpala energii, což se také stalo. Byl to překrásný strom, kaštan, plný silné a velmi pozitivnní energie. Bylo pro mne velmi pěkné si rukama prohlížet ten kmen po jeho délce s těmi zářezy, vnímat ty pyliny, ty mi připadaly nádherně sametové. Dřevmuž nám doporučil v tomto parku tři místa, kam zajít. Počal opět pracovat a my ho chvíli sledovali. Po několika minutách jsme se přesunuli k nedaleké krásné lípě. Působila na mne jako krásný strom s příjemnou a teplou energií. Pak jsme se přesunuli k dubu, kde má být Dřevmužova lavice. Tento strom na mne působil jako velmi památný a od prožitých let moudrý, vážný a vznešený, měl v sobě krásný a hluboký klid. Nechtělo se mi od něj odcházet. Pak jsme zamířili do nedaleké kavárny, kde jsme se občerstvili. Pár chvil na to jsme se vydali parkem dál a spatřili jsme i Dřevmužem třetí doporučené místo, kde byla ta váza, o níž již byla zmínka, bylo to další krásné místo. Za zpestření těchto chvil považuji skutečnost, že v parku byli pávi, ale potkali jsme i veverku. Protože se v jedné části parku měla konat přednáška o stromech, zamířili jsme tam. Přednášela velmi příjemná mladá dáma o místních stromech a to jak ovocných, tak klasických. Při přednášce jsme se přesunuli ke stromku zvanému oskeruše a ochutnali jsme i plody. Na závěr přednášky, kdy se hovořilo o stromech jako zdejší meruňky, ale i broucích ve stromech žijících, jsme zamířili k pracujícím řezbářům. Ti po krátké přestávce, kterou měli vyhrazenou, dorazili a chvíli jsme je opět pozorovali při práci. Na tomto sympozium měla i bylinkářský stánek jedna naše známá, který jsme také navštívili. Rozloučili jsme se s Dřevmužem a pomalu jsme opouštěli toto krásné místo, které chceme navštívit, až budou lavice dohotoveny a rádi je vyzkoušíme. Byla to nádherná akce plná krásné čisté energie a příjemných lidiček kolem.