Moje zážitky z dalšího ročníku festivalu Alchimistické Litoměřice

26. května jsme se s Honzou zúčastnili dalšího ročníku festivalu Alchimistické Litoměřice. V sedmnáct hodin měl v hradní kapli mít povídání o dřevěných artefaktech Dřevmuž společně s naší kamarádkou Blankou. Když jsme dorazili, v kapli už bylo plno, naštěstí se i pro nás našla dvě místa k sezení. Blanka úvodem pohovořila o Dřevmuži a čemu všemu se věnuje. Pak si vzal slovo Dřevmuž a přivítal zúčastněné. Také on promluvil o svých dřevěných artefaktech, které zde měl. Mnohé nechal kolovat a byly to předměty velmi zajímavé, různých tvarů a velikostí, všelijakých vůní a z rozmanitých stromů s příjemnou energií. Pak Dřevmuž požádal mne, abych sdělila něco o své holi amých zážitcích, tak jsem mu ráda vyhověla. I Honza zde měl svou hůl a obě naše hole, stejně jako Dřevmužova, kolovaly mezi účastníky. Z oněch artefaktů mne asi nejvíc zaujal křišťál vsazený do dřívka. Nebyl to ale obyčejný křišťál, kromě toho, že byl leštěný, měl zvláštní tvar, připomínal mi jakousi tenkou tyčinku, která byla vsazena do toho dřívka a na konci, už mimo to dřívko, byl ten křišťál, opravdu skvostný kámen. Dalším zpestřením byla skutečnost, že nám Dřevmuž ukázal tzv. zpívající dřevo, což bylo ploché dřevo, na každé straně s otvorem a provázkem, které k němu patřilo se roztočilo a ve spolupráci se vzduchem vyluzovalo velmi zajímavé zvuky. Závěrem jeden náš další kamarád hrál na tibetské mísy, přičemž jsme si před touto produkcí každý měli vzít do ruky nějaké dřívko ze sbírky Dřevmuže a takto těch patnáct minut strávit. Byly to velmi pěkné okamžiky. Po skončení této akce jsme si byli prohlédnout stánky, co kdo na festivalu prodával. Venku jsme ještě chvíli pohovořili s pár kamarády a odebrali jsme se pozvolna, protože se nám odtamtud nechtělo, domů. Za sebe mohu říci, že to byla opět jedna velmi vydařená akce a já si odtamtud odnáším celou řadu krásných zážitků.