Naše účast na části veletrhu Svět knihy 2017

Od čtvrtka 11. května do neděle 14. května se konal další ročník veletrhu Svět knihy. Vystřídalo se zde mnoho a mnoho slavných autorů celé řady knih a to jak z našeho státu, tak i zahraničních. Program byl tedy velmi pestrý a spousta lidí, která na akci dorazila, si měla vskutku z čeho vybírat. Honza a já jsme se této akce zúčastnili v sobotu třináctého května. Počasí v dobu našeho odjezdu vlakem z Roudnice vládlo velmi hezké. Na pražské Výstaviště jsme se dostali kolem patnácté hodiny. Bylo si zde možno zakoupit knihy od všemožných autorů. Já si chtěla nechat podepsat knihu od pana Jiřího Žáčka s názvem Basta fidli. Honza se chvíli orientoval v plánku, který nám byl dán při řešení vstupenek. Prodírali jsme se davem lidí, co noha nohu mine, křídlem budovy, byl to vlastně obrovský stan, jak mi Honza vysvětloval, k místu, kde měl být pan Žáček. Také na místě samozřejmě byl, vedle něj podepisoval své dílo pan doktor Jan Cimický. Fronta na podpis knih pana Žáčka byla dlouhá a neustále přicházeli další. Cítila jsem příjemný adrenalin z chvil příštích. Držela jsem v ruce rozměrově nevelkou knihu ve tvrdých deskách a za několik chvil se fronta před námi uprázdnila. Pan Žáček nás zaregistroval, vstal a přišel za námi. Velmi srdečně se s námi přivítal, potřásli jsme si pravičkou a vedl mne k židli. Přijala jsem jím nabídnuté místo a vzal si onu knihu. Něco do ní psal. Co, to mi Honza přečetl, jakmile jsme dorazili domů. Pak knihu Honzovi předal a my si vyměnili pár slov, jak probíhá tato akce, jak se mu daří a další. Protože fronta za námi se rozrostla, rozloučili jsme se, aby pan Žáček mohl podepisovat dalším jejich knihy a kráčeli jsme dál. Prošli jsme si jednotlivá křídla budovy, a protože se počasí počalo kazit, zamířili jsme ven, abychom se dostali v klidu na tramvaj a vlak, kterým jsme se měli přepravit domů. Než jsme dorazili na zastávku, spustil se solidní slejvák, který sílil, když jsme čekali na nezastřešeném nástupním ostrůvku na tramvaj, která zrovna nějak nechtěla přijet. Za pár minut, kdy jsme si už velmi přáli, aby dopravní prostředek konečně přijel, se tak stalo. Na nádraží už naštěstí byla střecha a vlak byl také přistaven relativně brzy, déšť ovšem stále padal. Mohli jsme být zhruba za polovinou cesty domů, když se k dešti přidala ještě bouřka. Jeden blesk, byl docela blízko, na několik chvil ochromil jízdu vlaku. Vše zhaslo, motory fungovaly na náhradní zdroj. Byl to krátký okamžik dobrodružství a všichni jsme čekali, co se stane dál. Naštěstí se ukázalo, že se nestalo nic až tak závažného, za chvíli proud opět fungoval a vlak byl schopen další jízdy, i když se od té doby rozjížděl velmi kostrbatě. Domů jsme dorazili už bez problémů a Honza mi, jak už bylo uvedeno, přečetl, co pan Žáček do knihy napsal. Bylo a je to tak krásné, že na to nikdy nezapomenu. Určitě mohu milovníkům knih tuto akci velmi vřele doporučit. Jak řekl pan Žáček: "Lidi čtou, je to dobré." Věřím, že tato akce bude i dál probíhat v podobném duchu a bude se zde scházet minimálně stejné množství knižních nadšenců jako tomu bylo tentokrát.