Naše účast na křtu knihy

23. května v lovosické knihovně křtila svou knihu moje kamarádka, se kterou jsem se setkala na vernisáži nevidomé malířky. Tahle kamarádka, jmenuje se Stáňa vládne zbytky zraku. S Honzou jsme se této akce samozřejmě zúčastnili. Přítomna byla celá řada nevidomých lidí včetně malířky Ivy, o níž již byla dříve zmínka. Akci zahájila ředitelka zdejší knihovny a ptala se autorky na několik věcí, třeba, co ji vedlo ke psaní a na další informace. Kmotrem knihy byl nevidomý paralympionik pan Smrčka. Pokřtít knihu přišel v doprovodu trenéra a zanedlouho bylo dílko za potlesku pocákáno vínem. Kniha pojednává, je psána především pro děti, neměli by ale pohrdnout ani dospělí čtenáři, o škole vodicích psů, čím vším procházejí, aby se mohli stát průvodci nevidomých. Tato knížečka je i ilustrovaná a autorka obrázků taktéž nechyběla, ta po akci psala do knihy, co si kdo určil a autorka ji následně podepisovala. Akce byla obohacena i několika hudebními vystoupeními. Děti zdejší základní školy místo autorského čtení odehrály kousek z knihy jako příběh a jejich představení se dočkalo v naplněném sále velkého potlesku. Během akce vystoupila i jedna, taktéž nevidomá, kamarádka autorky a zahrála na kytaru a zazpívala jednu svoji píseň. Velkolepým zpěvákem na tomto křtu byl rovněž nevidomý vynikající zpěvák Radek Žalud. Přispěl několika písněmi a z toho jeho nádherného hlasu mne příjemně mrazilo. Také od něj si bylo možno zakoupit jeho album, čehož jsme samozřejmě využili. Po skončení akce jsme tedy vystáli frontu, zakoupili knihu a nechali si ji podepsat. Někteří odešli, jiní zůstali a bavili se mezi sebou, přičemž využívali občerstvení, které zde bylo také připraveno. My s Honzou jsme se zde ještě zdrželi a zamířili jsme za zpěvákem Radkem, s nímž jsem byla v kontaktu přes notebook, osobně jsme se ale ještě nesetkali, až tentokrát. Je velmi příjemný a vtipný člověk a považuji si za čest, že jsme se mohli seznámit už i osobně. Moje hůl, kterou jsem měla samozřejmě i zde, udělala na vernisáži zjevně dojem a informace o ní se příjemně šíří dál. Proto ji Radek chtěl vidět a já mu ji ukázala. Velmi se mu líbila a taktéž i další příjemné dámě, se kterou jsem se za několik chvil dala také do řeči. Rovněž jsme pohovořili i s malířkou Ivou. Byla to velmi příjemná akce a věřím, že brzy budou další přinejmenším stejně tak dobré jako byla tahle.