Beseda Pavla Hlušičky v knihovně Jiřího Mahena

Osmnáctého dubna opět, již potřetí dorazil do Brna Pavel Hlušička, abychom společně uspořádali už třetí besedu na téma spolupráce autistů a nevidomých v knihovně Jiřího Mahena. Knihovna pro tento nápad byla velmi vstřícná a pracovnice název velmi oslovil, proto vyrobili i zajímavou pozvánku na tuto besedu. S Pavlem, jenž byl přesný, jsme se sešli na určeném místě v dohodnutém čase. Naše cesta směřovala do čajovny nacházející se blízko knihovny, Dům pánů z Lipé. Ač Pavel v této čajovně nikdy nebyl, nutno podotknout, že jeho smysl pro orientaci je luxusní a neměl problém kýženou adresu najít. U čaje jsme o lecčem konverzovali. Jakmile udeřila určená hodina, odebrali jsme se do již zmíněné knihovny. Dole na informačním centru k našemu údivu o akci nikdo neměl ani tušení, kde je, ač pozvánka zde byla. Později nám bylo vysvětleno, že je to dle knihovnice jakýsi "místní sport: Najdi si svou místnost..." Nakonec se ale povedlo a my dosáhli úspěchu. Ocitli jsme se v místnosti pro šestadvacet lidí. V mezičase se připravoval dataprojektor, aby zde Pavel mohl promítat své v předchozích článcích uvedené autistické obrázky. Z pozvaných nejdřív dorazil můj kamarád ze střední školy pro zrakově postižené v Brně jménem Karel mající vodícího psa. Velmi se zajímá o Pavla jako takového i o autismus, tak jsme ve třech hovořili o nejrůznějších tématech. Pozvolna se hosté počali scházet, účast zde byla kvůli větší oficiálnosti hojnější než v restauraci Severka. Úvodem akce nás knihovnice představila a předala slovo Pavlovi. Ten ve stručnosti představil a definoval Aspergerův syndrom, hovořil o svých pobytech v ústavech sociální péče a pouštěl několik videí např. o občanském sdružení Kolumbus, jehož je členem. Poté ukazoval již řečené autistické obrázky, které ovšem pro nevidomé, jichž zde bylo víc, mistrnně popisoval, takže si každý mohl udělat představu. Jednalo se o např. pět úskostí, jak je vidí člověk s duševní poruchou. Ovšem je to vše vyrobeno jeho autistickou hříčkou, kdy se jedná o pět ú z kostí a velmi zajímavě popisoval, jak je tento obrázek tvořen. Rovněž zde ukázal obrázek mapy bývalého ČSR, jak si ji představuje autista. Jde o to, že Česko a Slovensko utvořil pomocí kočky, kdy skáče po počítačové myši, příslušné obrázky jsou k dispozici na internetu i např. obrázek, jak autista nadlabával Ústí a další. Z videí, která mne zaujala pak bylo jedno, kdy vysvětloval opět autistické chápání slov, když se platí v březnu Daně, že by bylo nefér, kdyby se neplatilo, ač Dana je schopná výběrčí, i Haně a Janě. Po těchto ukázkách jsem na to vše navázala já, kdy jsem se představila, rozvedla jsem, jak jsem se k problematice autismu dostala, jak jsem se seznámila s Pavlem. Postupně se přešlo v diskusi na sociální systém, nejrůznější příspěvky a dávky, co přinesla známost moje s Pavlem a naopak, Karel přispíval do diskuse velmi zajímavě, řešil se zde již dříve zmíněný smysl pro detail, kterým autisté disponují a jeho využití pro zrakově znevýhodněné. Karel přišel s tím, že by stálo za to udělat nějaký projekt, kdy by se to vše v praxi vyzkoušelo a kdyby se tato věc setkala s úspěchem, šířila by se dále. Celá beseda mohla trvat přibližně devadesát minut a jistě by se prodloužila, ale čas zavírací doby, kdy se stejně přetahoval, byl neúprosný. Hosté se tedy rozešli a my s Pavlem kráčeli do od knihovny nedaleké vinotéky, byl to vinný sklípek. Tam jsme objednali džbánek, jak my říkáme "autistického" vína - modrý portugal a k tomu nějaké pochutiny. Za konverzace se k nám připojil jiný můj nevidomý kamarád, který také má vodícího psa a tím rozhovor příjemně zpestřil. Ti dva se tedy dovídali něco o sobě, já taky tu a tam přispěla. Jakmile jsme uznali, že čas pokročil, rozloučili jsme se s mým kamarádem a kráčeli jsme s Pavlem opět tam, kde mne předtím vyzvedl. Sama za sebe mohu říci, že toto byla jedna z těch moc fajn akcí, které jsem prožila, myslím, že přínosná byla pro všechny strany, kdy se mnozí dozvěděli zajímavé informace, nechyběl ani Pavlův tak typický humor a jeho nádherné hraní si se slovy. Naše spolupráce touto besedou jistě nekončí a pro ty, kteří by měli zájem tohoto člověka skontaktovat mohu říci, že nebudete litovat, naopak. Třeba vás začnou autisté také tak zajímat jako mne a pochopíte jejich svět či rituály.