Celorepubliková konference lékařů a zdravotních sester

Jednoho březnového dne roku 2007, když jsem ještě chodila na střední školu, jsem byla pozvána na konferenci lékařů a zdravotních sestřiček v Brně. Na této
konferenci se především projednávalo, jak komunikovat se smyslově a tělesně postiženými. Přednášku měla mimo jiné paní docentka, která lékařům, docentům,
sestřičkám, ale i studujícím, samozřejmě ale i nám hostům, říkala, jak by měl lékař komunikovat s různě znevýhodněnými lidmi. Velmi zajímavou věcí na přednášce
byla informace o řeči těla, že je pro lékaře velmi důležité, aby s pacientem ať už smyslově zdravým, ale i nějak znevýhodněným, udržoval oční kontakt.
Z řeči těla, z mimiky, z gest a z dalších tělesných pohybů lékař dokáže poznat, zda pacient mluví pravdu. Dalším důležitým prvkem při komunikaci, neverbální,
tedy v té, v níž se nemluví, je zapojit právě i verbální komunikaci, tedy hlas. Lékař by měl mluvit vždy příjemným hlasem a měl by dokázat umět s pacientem
správně mluvit, tedy volit slova. A také, pokud se jedná například o zrakově postiženého občana, měl by mu lékař všechno říkat, co mu dělá, měl by mu dovolit
si na danou věc sáhnout, měl by mu vše popisovat. Bohužel tohle se velmi málo děje. Když pak skončila tato velmi zajímavá a poučná přednáška, byla jsem
na pódium předvolána mimo jiné i já a měla jsem říkat zkušenosti s lékaři. Nemám je moc dobré, lékaři mnohdy neví, jak se znevýhodněnými lidmi pracovat,
neumí ho vodit, mnohdy jednají spíše s průvodcem než s pacientem samým a neposkytnou pacientu patřičné informace. Ne vždy se to ale děje, jsou už i samozřejmě
poučení lékaři, já jsem ale takto poučeného lékaře zažila jen málokdy. Bylo by moc fajn, kdyby tato přednáška padla na úrodnou půdu, kdyby se z ní lékaři
i sestry poučili a dokázali své zážitky předávat i jiným. Co si myslíte vy? Myslíte, že by se měla zlepšit profesionalita lékařů, ať už v ordinaci, tak
i v nemocnicích?