Mám spoustu míst, kam si ráda zajdu, většinou je to příroda, zříceniny hradů, lesy, kde nasloucháte šumění stromů, skály a hory, které na svém místě stojí
miliony let, moře a pláže... Mým opravdu moc oblíbeným místem jsou jeskyně. Každá jeskyně má svých spoustu tajů, které vám nabízí, stačí jen uchopit podávanou
ruku. Z každého kousku cítíte chlad a vlhkost, mnohdy slyšíte i zvuk kapající vody. Z těchto kapek se miliony let tvoří krápníky. Ty jsou jedním z největších
divů jeskyně. Krápník je fantastický úkaz přírody! Dokáže člověka ohromit pro svou velikost a různorodost. Dokáže růst zdola nahoru, zhora dolů, nebo se
pak tyto dva druhy krápníků dovedou spojit v ojedinělý stalagnát. I u nás je pár míst s krásnými jeskyněmi. Jedním takovým místem je Moravský kras. Kromě
jeskyní se zde nachází i známá propast Macocha, v níž protéká ponorná říčka Punkva. Sousední jeskyně ve vesničce Sloup rovněž stojí za návštěvu. Propast
Macocha je pro mnohé známá jen svojí hloubkou, ale mnozí neznají legendu, jak tato propast vznikla. Pověst praví, že nedaleko odtud kdysi žila maminka
se svým jediným synem. Chlapci však maminka brzy zemřela a jeho otec se znovu oženil. Tím dostal chlapec nevlastní matku, macechu. Jednou macecha dala
chlapci úkol, ten ho ale nesplnil dle macešiných představ. Proto svého nevlastního syna svázala, odnesla k propasti, do které ho bez výčitek hodila. Chlapec
se však zachránil tím, že se zachytil o jeden z keřů, které v propasti rostly. Ven mu pomohli neznámí kolemjdoucí. Chlapec jim vyprávěl celý svůj příběh.
A podle jeho historky se propast pojmenovala Macocha. Tento smutný příběh s dobrým koncem je však jen pověstí. Ale každá pověst v sobě skrývá pravdivé
jádro. Nepochybně je něco z toho příběhu pravda. Avšak celá pravda nám už navždy zůstane záhadou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat