Člověk si tak žije, čas a léta mu uplývají a život mu předkládá různé zkoušky. Seznámíte se s přáteli, začnete studovat školu, o které jste snili, máte
milující rodinu a jste zdraví. Tomu se říká spokojený a bezstarostný život, ale komu je přisouzen... Jen málokdo, pokud vůbec někdo, životem proplouvá
bez problémů a starostí. Život je jako horská dráha, chvíli se ocitáme nahoře, chvíli dole. Situace, kdy jsem nahoře, to je přece naprostá pohodička, vše
se mi daří, mám úspěchy a vůbec si nepřipouštím, že by se mohlo stát něco a já bych mohla klesnout dolů. A najednou se to vše člověku začíná vymykat z
rukou, počíná se obrovskou rychlostí řítit dolů a ptá se, proč... Já jsem člověk, jaký jsem, snažím se s každodenními starostmi potýkat tak, jak zvládám.
Člověk si žije celkem poklidně, nic ho až tak netrápí a vy si přejete, aby to tak zůstalo. A pojednou prásk! přijde rána, s níž byste nepočítali, ani ve
snu by vás nenapadlo, že se něco takového mohlo vůbec stát. Ten pád dolů, ať už z výšin, nebo ze zlatého středu, byl krutě bolestivý. A bum! Najednou jste
na dně. Nemůžete vůbec nic dělat, jen na to vše třeštíte zrak a nevěřícně zíráte. Situace se nedaří tak, jak by člověk chtěl, ba právě naopak... A vy si
kladete otázky a moc byste na ně chtěli odpovědi. Proč se to vše stalo zrovna mně? Přece bylo vše naprosto v pohodě a nyní přijde výprask... Začnete se
litovat, víc a víc přemýšlet, co by se stalo, kdyby. Doufáte, ale ono se to vše spíš hroutí... Postupně člověk zahořkne a tone ve vlastní beznaději. V
mnohé přestane věřit, protože proč by měl v něco doufat, když se vše jen nedaří... A najednou se ozve hlásek, že přece nemůže být tak zle! Hle, slyš, tvůj
tým přátel je zde s tebou, což jsi už zapomněl? Přátelé vám nabízejí pojednou pomocnou ruku, aby vás vytáhli ze dna, neboť právě odtut vede cesta vzhůru.
Jestliže člověk nepřijme pomocnou ruku, sám sebe odsoudil k úplné rezignaci. Pokud ale přijme, má naději, že mu tým ukáže smysl. Odpoví na hlavní otázku,
proč se mám zase zvednout, jaký to má smysl, kdo to ocení... Člověk v sobě hledá, snaží se najít sebemenší plamínek motivace, ale to se mu podaří jen tehdy,
jestliže sám chce a není na to sám. Život nás mnohdy nelidsky tvrdě zkouší, ale jestliže vše vzdáme, uděláme mu tím radost, stane se jen to, co chtěl.
Pokud ale odoláme a postavíme se mu čelem, jestliže v nás převládne jistota, že se tomu všemu chci postavit, protože mám důvod, jakýkoli i sebemenší cíl
či sen, pak mohu vyhrát a hru s pořádným týmem stojí za to hrát.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat