Mé listopadové lezení roku 2006

V tělocvičně už byla Helča, která mně už dala sedák, abych se do něj oblékla. Chvíli jsem se s ním mořila, byl trochu zašmodrchaný, ale nakonec jsem se
"nasoukala" do nohavic, zapnula pás a zajistila se natřikrát do přesky. Když jsem tedy byla v sedáku, zjistila jsem, že je mi velký. Nezbývalo mi nic jiného,
než si dát druhý. Podruhé jsem se musela oblékat do sedáku. Alespoň jsem si to natrénovala. Konečně jsem měla správně velký sedák. Pak mi dala Helča lano,
abych na něj navázala osmičkový uzel. Nebyla jsem příliš nadšena, ale musela jsem uzel uvázat. Nakonec se mi to podařilo. Pak jsem se ještě musela cvaknout
karabinou k sedáku a k lanu a mohla jsem lézt. Na rozlezení jsem si dala jednu klasickou stěnu. S touto cestou jsem byla brzy hotova. Jakmile jsem se ocitla
na zemi, šla jsem lézt na další cestu. I tentokrát jsem musela uvázat na lano osmičkový uzel. Když jsem jej po chvíli zvládla, šla jsem lézt. I tato cesta
mi celkem šla. Když jsem byla nahoře, dotkla jsem se stropu a řekla jsem: "Sedám!" Což bylo znamení, že mám být spuštěna dolů. Spouštění jsem si znamenitě
užila. Závěrečnou stěnu jsem si dala šikmou. I tentokrát jsem musela uvázat osmičkový uzel. Cestu kolmou před převisem jsem zvládla bez odsednutí. Pak
přišel převis. S tím jsem se chvilku mořila, než jsem ho dokázala. V jedné chvíli už jsem skoro měla chyt, ale pak mi to uklouzlo a já se zhoupla v laně.
Na vedlejší stěně, je to ta bez horního jištění, tedy, že se musíte sami nacvakávat, lezl Lukáš a my se pozdravili. Zeptal se mě, jak to jde a já řekla,
že fajn. Když jsem se ocitla na převislé stěně, začala jsem ji zdolávat. Lezení se neobešlo bez maglajzování rukou, potu, žízně a odřenin, ale nakonec
jsem i tuto stěnu zdolala. Je to nádherný pocit, když zvládnete vylézt takovou šikmou stěnu. Cítíte se tak, že na to máte! Pokud se vám nepodaří zdolat
nějakou cestu, nezoufejte, povede se vám to příště. Alespoň máte motivaci na další lezení.