Můj první futsalový trénink, rok 2009

Přes internet a díky kamarádovi Kubovi jsem se dověděla, že on a další hrají s lidmi z Teiresiásu futsal. Teiresiás je středisko, které pomáhá studentům
například s přípravnými kursy na přijímačky, pořádají různé akce jako běžky či byli v Řecku a další. Futsal je sálový fotbal a když dáte nevidomému ozvučený
speciálně k tomu určený míč, může jej hrát i takový člověk. Tento sport mne velmi zaujal. Kuba mi ukázal i futsalový míč, hodně jsem si o tom přečetla,
nechala jsem si popsat fotky, tak jsem si říkala, že napíšu jejich hlavnímu trenérovi, který se jmenuje Lukáš. Byl velmi vstřícný a já si tento sport šla
vyzkoušet. Sraz byl v půl sedmé na zastávce Lipová. Mnohé jsem už znala z kolejí či ze základní školy. Ty další jsem poznala během tréninku. V tělocvičně
jsme se rozcvičili, nejdřív klus, pak běžecká abeceda a zakončovalo se protažením celého těla. Hra se hraje čtyři na čtyři, to jsou samí nevidomí a pátý
je brankař, který vidí. S hráči spolupracují také navigátoři. Trénink probíhal formou všelijakých cvičení s míčem, všichni to už znali, jen trenér mi vše
vysvětloval osobně. Zkoušeli jsme běžet s míčem na druhou stranu hřiště a nejdůležitější je, aby člověk neztratil míč. Jednou či druhou nohou jej stále
musíte mít pod kontrolou, přičemž se s ním utíká a vy ho máte mezi pravou a levou nohou. Jestliže vám míč uteče, zastavíte si ho tak, že na něj šlápnete.
Střílí se tak, že jakmile jste se dostali do útočné třetiny, dovíte se, kde je branka, jestli jste praváci, dáte si míč k pravé noze, levá vám udává směr
kopu, musí být vzdálena maximálně deset centimetrů od nohy s míčem a vy kopnete. Za trénink se mi podařilo dát tyčku. Nahrávky fungují tím způsobem, že
si zavoláte na toho, komu chcete míč nahrát a lehce mu jej kopnete. Nohy je dobré mít v takové vzdálenosti, aby vám neunikl míč, ale zas ne tak daleko,
aby vám mezi nimi proklouzl. Po vedení míče jsme si zkoušeli nahrávky. Byli jsme rozděleni do tří skupin a vždy ti tři si spolu nahrávali. Jestliže slyšíte,
že je nahrávka prudká, musíte zvednout špičky, aby se vám o ně míč zastavil. Stále jsem nevěděla, na čem jsem, mohl to být můj první, ale také i poslední
trénink, to, zda budu pokračovat, záleželo na mé šikovnosti. Dalším úkolem bylo, že jsme měli procvičovat běh s míčem a trenér nás navigoval k brance na
druhou stranu, takže jsme si měli zastavit míč, otočit se s ním třeba na místě vpravo či doleva nebo čelem vzad a pak jste měli pokračovat v běhu dál.
Jakmile jste se ocitli u branky, bylo vám to oznámeno a vy jste měli vystřelit. Poslední a nejtěžší úkol byl, když jeden hráč měl běžet bez míče zhruba
do půli tělocvičny, jakmile byl v půlce, oznámili mu to, tam už stál druhý hráč, který mu po zavolání jména a navedení, kde je, přihrál a pak se mělo běžet
k brance a střílet. Vládla příjemná atmosféra, pořád jsme pokřikovali: "Jirko, Kubo... Tady, tady." Byla to zábava. během tréninku mi občas trenér řekl,
co dělám špatně a jak chyby zlepšit. Budu potřebovat nacvičit hlavně rychlost při vedení míče a až to půjde, půjčím si na internát míč a budu trénovat.
Po skončení mi trenér sdělil to, co jsem chtěla slyšet, že s nimi budu moct chodit i dál, což mi udělalo nesmírnou radost. Futsal mne natchl a jsem hrozně
ráda, že mi bylo umožněno si tuto hru zkusit a že budu moct trénovat i dál, díky za to Kubovi a Lukášovi.