Několik slov o víně

Víno považuji za nápoj velmi ušlechtilý, vždyť ho pili i šlechtici. Víno se dá vnímat jako nápoj s mírně nakyslou chutí, každá odrůda má jinou vůni a chuť.
Některá jsou trpčí, jiná sladká, obvykle s příchutí nějakého ovoce. Vína nedělíme jen na odrůdy např. z bílých mohu jmenovat Rulandské šedé, či Veltlínské
zelené, z červených Frankovku, ale vína se dělí také na jakosti. Od obyčejných tzv. stolních vín, až po třeba výběr z hroznů. Výroba skutečně kvalitního
vína znamená téměř nadlidskou práci. Možná tento článek budou číst i úplní laici, jenž víno nikdy nepili, pro laiky tedy: Víno je vlastně šťáva z hroznů,
jenž se vylisuje, pak se dá do sudů a tam se kvašením postupně mění na alkohol. Je to dlouhý proces, kdy vinař musí sudy a víno v nich kontrolovat. Víno
však nevznikne hned, vínu předchází tzv. burčák. Je to kvasící vinná šťáva, jenž stále ještě pracuje. Burčák je charakteristický svou chutí, svou zakaleností
a především množstvím kvasinek. Burčák je tedy velmi zdravý, není v něm prakticky skoro žádný alkohol a zdraví je tím, že kvasinky v něm obsažené výtečně
čistí tělo. Přestože je v burčáku velmi málo alkoholu, lze se z něj opít, pozor na to, burčák bývá zrádný. Burčák se vyvíjí dál a po nějaké době je z burčáku
tzv. mladé víno. Mladá vína se ještě nechávají zrát. Vinař poté víno dá do lahví, lepší si nechá pro sebe a horší dává do obchodů. I sudy procházejí svým
vývojem, dříve byly sudy dřevěné, nyní jsou sudy z kovu a techniky na výrobu jsou už jiné, než dříve, jdou s dobou. I víno postupem let stárne. Vínům starých
třeba deset a více let se říká víno archivní. Takováto archivní vína mají rovněž svou charakteristickou chuť, úplně jinou, než vína klasická a takováto
vína bývají velkou vzácností a platí se za ně sice peníz nekřesťanský, ale při pití poznáte, že ten peníz vám za to víno stál. To, jak bude víno sladké
se rozlišuje podle toho, kolik mají hrozny v sobě cukru. Mají-li cukru dostatek, pak bude víno sladké jako med, pokud mají hrozny cukru málo, znamená to,
že se víno bude muset uměle přislazovat, takovému vínu se pak říká víno polosuché. Vínu nepřislazovanému se říká víno suché. Co se týká jakosti vín, tak
ty se dělí dle kvality vína. Vezměme si třeba jakost pozdní sběr. Z názvu je jasné, že se hrozny sbírají později, než u ostatních vín, mají tudíž více
cukru a víno bude sladší. Tuto jakost považuji za jednu z hodně kvalitních. Z této jakosti se vyrábějí např. mešní vína. Kdybychom měli postoupit v pomyslném
žebříčku jakostí vín na další příčku, tak tou je výběr z hroznů. Čím je jakost vyšší, tím je víno sladší, má více svého přirozeného cukru, tím má i svou
lepší specifickou chuť. Za lahev vína této jakosti můžete zaplatit i několik set. Vína lepších jakostí se už ani v obchodech neprodávají, ty se dají získat
buď ve vinárnách či přímo u vinařů. Ještě lepší jakostí je výběr z bobulí. Dalšími, jak já říkám "vymyšlenostmi" jsou pak vína s názvem slámové víno či
víno ledové. Výroba těchto vín je těžší, než výroba vín předchozích. U slámového vína se dají hrozny zrát na slámu. Získají tak ještě více cukru. U vína
ledového se zase hrozny nechají mrazem přemrznout a vzniknou dá se říci rozinky. Znamená to tedy, že mají velmi sladkou šťávu a hodně přirozeného cukru.
Obecně platí, že čím víc slunce, tím budou hrozny sladší. Je tedy těžko srovnávat kvalitu a sladkost vín tuzemských a zahraničních. Každé víno je jiné.
O vínech ze zahraničí mohu říci, že jsou sladší než vína tuzemská, je to pochopitelné. Jednou se mi dostala do ruky lahev vína, bylo to víno bílé, na odrůdu
si už žel nevzpomenu, jakosti pozdní sběr. Tenkrát jsem tuto jakost pila poprvé. Když bylo víno rozlito ve sklenicích, začala jsem s ochutnávkou. Ještě
pro ty, kdož mají tendenci víno do sebe obrátit a exnout ho. Takhle ne. Pití vína je pro mne a mělo by to být pro všechny, obřadem. Nejdříve sklenici zvednu
a lehce k vínu přičichnu, ne ale tak, že vůni vtáhnu a pak znovu a znovu, dá se říct, že vůni fetuju, taky tak ne, jen lehce přičichnout. Když jste seznámeni
s vůní, nastane okamžik, kdy víno ochutnáte. Já se jen lehce napiju a než víno polknu, chvíli jej převaluji na jazyku a vychutnávám jeho vůni a chuť, zda
je sladké či ne, jak asi voní... Teprve pak polknu a dám si další doušek. Pozdní sběr mne tenkrát šokoval, jak byl dobrý, sladký... Za několik let poté,
se mi dostala do rukou lahev s vínem jakosti výběr z hroznů a řeknu vám, že to byla lahůdka, sladké a dobré. A také se mi do úst dostalo víno jakosti,
o níž bych nesnila. Bylo to slámové víno. Nemohla jsem tomu uvěřit. Velmi sladké, chuťově se velmi těžko popisuje, trochu jako šampaňské, mělo ten příznak
bublinek... Jak jde technika dopředu, jdou dopředu i etikety na lahvích. Jedna mikulovská firma se rozhodla, že nám zrakově handicapovaným usnadní život
a začala vyrábět lahve vína s etiketami v Braillově písmu. Je to zatím jediná firma v republice, ale doufám, že se jí bude dařit. Rovněž doufám, že bude
prosperovat i víno. Vínu vzdávám holt!