Jak jsem si zahrála na japonskou flétnu

Když jsem ještě chodila na základní školu, asi do osmé třídy, tak jednou ve středu nám vychovatelka navrhla, že je v nějakém brněnském sále koncert. Z několika
tříd se tedy vybrali zájemci a vyrazili jsme. Počasí bylo příjemné, větřík mírně pofukoval. Cestou jsme se ptali vychovatelky, co to má být za koncert,
ale ona nám řekla, abychom se nechali překvapit. Já překvapení miluji, tak jsem se dost těšila. Z celého internátu nás šlo asi jen deset. Konečně jsme
tedy dorazili do sálu a posadili se na židle. Sál se začal postupně plnit lidmi. Koncert měl začínat asi ve čtyři hodiny. Čas se nesmírně vlekl, jakoby
nás chtěl zkoušet v trpělivosti. Občas jsem zaslechla úryvek z řečí nějakých lidí, kteří říkali jen šakuhači, už se na to těším... Pořád jsem si říkala,
co znamená ono tajemné šakuhači, ale když to měl být koncert, asi to šakuhači bude nějaký nástroj. Byly čtyři hodiny a my potleskem přivítali muže, který
přišel na jeviště. Z popisu vím, že to byl asi čtyřicátník s pleškou a zbytkem šedivějících vlasů, tvář měl prý oholenou, oblečen byl v kalhotách a tričku.
Byl sám, nikdo jiný s ním už nepřišel. Když se šum v sále utišil, pozdravil nás a konečně nám řekl, co je šakuhači. Je to japonská flétna, na kterou dříve
hrávali hlavně mniši, zvláště v budhistických chrámech. V dnešní době na tuto flétnu hrají i češi a lidi z jiných zemí, pokud si ji seženou. Opatřit si
takovou flétnu není lehké. Ten chlapík nám řekl, že když byl v Japonsku, dostal při loučení tuto flétnu od mnicha, se kterým se spřátelil. Začal tedy hrát,
v přestávkách nám povídal o historii tohoto nástroje a dalších zajímavostech. Koncert trval přes dvě hodiny, občas hrál teskně, jindy vesele. Po koncertě
byla možnost pro ty, kteří chtěli, že si mohli zájemci tuto flétnu osahat. Já jako jedna z mála jsem moc chtěla vědět, jak šakuhači vypadá. Přišla jsem
tedy na pódium k tomu chlápkovi a ten mi dal do rukou japonskou flétnu. Byl to dlouhý nástroj, možná tak něco přes metr, avšak přesnou délku žel nevím.
Flétna byla vyrobena ze vzácného dřeva, byla to ruční výroba. Flétna měla v sobě množství dírek. Jeden konec se přikládal k ústům, druhý konec byl volný.
Hra na tuto flétnu je velmi namáhavá! Abyste mohli hrát na tento nástroj, musíte mít dobře trénované plíce a musíte se naučit speciálně dýchat. Přestože
je tato flétna dlouhá, je poměrně lehká. Když jsem se dostatečně seznámila s tímto nástrojem, zkusila jsem si do ní fouknout, samozřejmě bez většího úspěchu,
ale aspoň jsem to zkusila. Tato flétna má velmi zvláštní a netypický zvuk. Slyšet ji můžete například na albu skupiny Čechomor, album se jmenuje Co sa
stalo nové, asi tak předposlední písnička s názvem Malovaný kostel. Když jsem držela v rukou tento nástroj, cítila jsem se zvláštně, tak trochu, jakobych
se na okamžik ocitla tam někde v Japonsku.