Moje první sportovní hry

Když jsem ještě chodila na základní školu, dozvěděla jsem se, že je možnost se účastnit sportovních her. Tyto hry se konají každoročně, pořádá je vždy jiná
škola v republice pro zrakově postižené. Když jsem chodila do třetí třídy, byla jsem vybrána, že se zúčastním takovýchto her. Začala jsem tedy usilovně
trénovat. Když byla zima, trénovali jsme v tělocvičně nebo posilovně, když už bylo teplo, chodili jsme ven, před školu nebo do Antroposu, což je vojenský
park, kde se nachází stadion. Disciplín na těchto hrách je hned několik. První z nich jsou tandemy, které se pořádají hned první den. Vybere se několik
závodníků a ti mezi sebou soupeří. Tato disciplína se hodnotí jen diplomy. Dalšími disciplínami jsou plavání, atletika a goalball. Já měla závodit jen
v atletice, protože plavání jsem ještě příliš neovládala. Sportovní hry se toho roku měly konat v Opavě. Z celé školy nás jelo asi dvacet závodníků. Do
Opavy jsme jeli vlakem, při cestě byla celkem sranda. Jako Brno jsme měli pověst, že naplníme co nejdřív odpadkový koš. Jelikož jsme seděli v několika
kupé, závodili jsme, které kupé naplní koš na odpadky dřív. Když jsme přijeli do Opavy, šli jsme se ubytovat. Pak následoval závod na tandemech. Druhého
dne, v úterý, byl ráno nástup. Všechna družstva měla za hudby vpochodovat na stadion a tam se seřadit. Týmů bylo hodně, Brno hrálo za klub Orbita Brno,
pak tam byli závodníci z Prahy, Plzně, Litovle a jiní. Když jsme tedy nastoupili, zahráli nám státní hymnu, při které jsme stáli vzorně v pozoru. Pak mluvila
ředitelka opavské školy, předseda svazu zrakově postižených sportovců a hry byly slavnostně zahájeny. V úterý a ve středu dopoledne a odpoledne se konaly
závody v atletice a v plavání, ve čtvrtek se hrál goalball a přehazovaná. Já jsem tenkrát závodila v běhu, sprintu na 60 metrů, ve skoku do dálky a v hodu
kriketovým míčkem. Smůla ale byla, že začalo pršet! Každý závodník byl v teniskách, krátkých kalhotech a dresu svého týmu, na kterém měl startovní číslo.
Při nástupu jsme ještě navíc měli šusťákové kalhoty a bundy svého týmu. Jelikož pršelo stále víc, museli jsme si na krátké kalhoty a dresy navléknout ještě
i pláštěnky, což nebylo dvakrát příjemné, pláštěnka, je-li dlouhá, při závodech hodně překáží, hlavně mně, protože jsem menší postavy. Běh fungoval tak,
že jsem vždy běžela z trasérem, který se se mnou držel za gumu. Já byla v jedné dráze a trasér ve druhé. Startovali jsme z vysokého startu, z bloku, to
jest, že si k bloku dá závodník nohu a odtamtud vyráží! Při běhu se musí trasér přizpůsobit závodníkovi, nesmí se stát, aby trasér závodníka táhl a nebo
aby nestíhal! Jelikož téměř na celém stadioně byla škvára a navíc ještě pršelo, byli jsme celí černí! Při skoku do dálky jsme byli navíc ještě i od písku.
Každý měl šest pokusů. Já jsem skákala s rozběhem, asi na pět kroků. Odráželi jsme se z prkna, které vedlo do písku, odtamtud se mají nevidomí povoleno
odrážet. U prkna stál vždy někdo, kdo mi řekl "hop" a já skočila. Několikrát se stalo, že jsem měla přešlap. U hodu kriketovým míčkem má závodník rovněž
šest pokusů. Na místě, kam se má házet, vždy stojí někdo, kdo na hráče volá "Tady!" Za nějaký ten pátek, když jsem trochu povyrostla, závodila jsem i v
plavání, většinou 25 metrů prsa a 25 metrů volným způsobem, na konci mé školní docházky jsem ovšem plavala i padesátky. Bazén je rozčleněn na několik drah,
které jsou od sebe odděleny lajnami, což je hadice, které se závodník musí držet. Musí plavat jen ve své lajně! Nepodplavávat! Nejlepší na tom všem je
vyhlašování. Mně byla souzena bronzová medaile za hod kriketovým míčkem! Ten pocit, když stojíte na stupních vítězů, je neopakovatelný, když vám dávají
na krk medaili, blahopřejí vám, dole pod sebou slyšíte tleskání a zvuk fotoaparátů. Když mě pak někdo pomáhal dolů, třásly se mi kolena! Ve čtvrtek se
hraje goalball a pak přehazovaná, kdy si dvě družstva přes síť přehazují míč. Ve čtvrtek večer je vyhodnocení nejlepšího goalballového družstva, které
dostane zlatý pohár, druhé a třetí družstvo dostane pohár stříbrný a bronzový. Pak je ještě vyhodnocení nejlepšího goalballového hráče. Po tomto vyhodnocení
nám zahrají opět státní hymnu a sportovní hry jsou ukončeny. Pak následuje diskotéka, která bývá až do pozdních nočních hodin! Myslím, že tyto mé první
sportovní hry, byly pro mne jedny z nejkrásnějších, jaké jsem kdy prožila.