Mé zážitky z jízdy v závodním automobilu

Vedení naší střední školy se rozhodlo, že udělá studentům radost, a tak jsme se jednoho březnového dne ocitli na auto-motodromu. Byl na brněnském Masarykově
okruhu.

Z naší školy bylo vybráno dvanáct zrakově handicapovaných, i má maličkost, a oněch dvanáct jelo ráno okolo osmé automobily na autodrom.

Cesta tam byla zajímavá jen tím, že jsme krapet zabloudili, pak jsme se ale opět našli.

Na okruhu, byla jsem tam poprvé v životě, bylo moc hezky. Počasí nám přálo, a protože jsme měli ještě čas, šli jsme si to tam "obhlédnout."

Nejdřív jsme si stoupli a vyfotili na stupních vítězů. Pak jsme se šli podívat do prostoru, kde se automobily připravují k závodu. Bylo tam několik zaparkovaných

automobilů, spousta pracovníků, vůně z benzínu a olejů, rovněž kolem nás projel muž, jenž na vozíku vezl pneumatiky. Jak jsme tak procházeli tím prostorem,

museli jsme překračovat spoustu nejrůznějších kabelů, což nám sice trochu komplikovalo život, ale nám to nevadilo.

Vyšli jsme opět na okruh, kde už stály tři závodní vozy BMV. Měli jsme jet dvě kola po okruhů, rychlostí 300 km/h.

Já jsem jela mezi prvními. S nástupem do auta mi pomohli, protože to bylo dost obtížné. Ještě před nástupem jsem dostala povinnou kuklu a helmu. Když jsem

seděla v autě, připásovali mě bezpečnostními pásy. Pak se dveře zavřely a já pocítila mohutnou dávku adrenalinu.

Závodník nastartoval, vycouval z boxu a začala jízda. Automobil se velmi rychle rozjížděl, taktéž i rychle brzdil. Také jsme museli překonat řadu zatáček,

před kterými řidič vždy brzdil.

Je to fascinující slyšet ten řev rozjíždějícího se motoru, je to neopakovatelný pocit jet na maximální rychlost! Přeju vám to zažít.

A protože všechno jednou končí, byla u konce i jízda. Otevřely se dveře a jeden člověk mi pomohl dostat se z pásů i s vystupováním.

Na ty krásné pocity z jízdy, na řidiče, který mě vezl, nikdy nezapomenu. Byl to pro mne jeden z pěkných zážitků.