Mé druhé tehdejší říjnové lezení

Z minulého lezení mě i mou kamarádku bolelo celé tělo, ale po několika dnech se to zlepšilo. Z prvního lezení jsme byly nadšené a těšily jsme se, jaké bude
lezení další. I tentokrát nám ještě pomohli do sedáků. Pak jsem se s Peťou měla dohodnout, kdo půjde lézt první a byla jsem to opět já. Nejdřív jsem se
šla rozcvičit na rovnou, lehkou, ale znamenitou stěnu. Protože jsem tuhle cestu lezla už před týdnem, vylezla jsem ji brzy. Jistil mě tentokrát instruktor
Lukáš a Helča mi radila stupy a chyty. Když mě Lukáš spustil dolů, šla lézt Peťa na tutéž cestu, se kterou byla také rychle hotova. Už na předchozím lezení
nám všichni říkali, že jsme na stěně jako "spidermani" a toto tvrzení platilo i tentokrát. Když Peťa dolezla, šla jsem na řadu já. Přemístili jsme se na
druhou stranu tělocvičny, kde se nacházela šikmá stěna, kterou jsem chtěla zdolat. Nejdřív se lezlo na stěně rovné, která měla velmi dobré chyty a stupy.
Stěna šikmá byla až v koutě a muselo se na ni přelézt, lezlo se v takovém převisu a to bylo už o dost těžší, než rovná, pohodová stěna. Po velmi velkém
úsilí jsem tuto namáhavou cestu zvládla a byla jsem spuštěna na matičku Zem. I Peťa si šla vyzkoušet tuto cestu a nakonec i ona ji zvládla. Lezení mě bavilo
stále víc a již jsem se nemohla dočkat, až půjdu zase a opět zdolám nějakou cestu.